Ruská hrozba? Šándor: NATO napadeno nebude, chybí motivace
Podle bezpečnostního analytika Andora Šándora by přijetí mírové dohody vycházející z návrhů projednávaných v Istanbulu na jaře 2022 mohlo vést k politickému oslabení ukrajinského vedení. V rozhovoru upozorňuje také na pozdní příchod západní vojenské pomoci, problémy české armády a nízkou pravděpodobnost přímého vojenského střetu Ruska se státy NATO.
Na televizní stanici XTV.cz proběhl rozhovor s bezpečnostním expertem, generálem v záloze a někdejším náčelníkem vojenské zpravodajské služby Andorem Šándorem. V tomto obsáhlém interview se Andor Šándor věnoval aktuální a komplexní situaci na Ukrajině, přičemž konstatoval, že z pohledu vývoje na frontě Ukrajina válku prohrála již dříve. Nicméně dodal, že definice prohry a vítězství je mnohovrstevnatá, jelikož původní cíle ruské agrese, jako likvidace vládního systému či ukrajinského národa a destrukce země do nefunkčnosti, nebyly dosaženy. Přesto však na Donbase Ukrajina prohrává evidentně a Andor Šándor nevidí žádnou sílu, ať už na straně Ukrajiny či Evropy, která by tento nepříznivý trend mohla zvrátit. Jako jedinou potenciální sílu vidí Spojené státy, které však podle jeho názoru nemají vůli k takovému zásahu. Přímé vojenské angažmá Spojených států je považováno za krajně nepravděpodobné, a jak sám uvádí, doufá, že si to nikdo nepřeje.
V souvislosti s možnými zvraty na okupovaných územích Andor Šándor poznamenal, že Spojené státy by teoreticky mohly situaci změnit, ovšem pouze za cenu přímého rozmístění amerických vojsk, což se nestalo ani za poslední tři roky. Z hlediska zbrojní podpory si není jistý, co více by mohl Donald Trump Ukrajině poskytnout oproti administrativě Joea Bidena, s ohledem na možnou reakci Ruska. Aktuálně probíhající jednání mezi delegacemi Spojených států a Ruska v Rijádu v době rozhovoru trvala již dvanáct hodin, přičemž Andor Šándor předpokládá, že se řeší spíše technické otázky týkající se energetické infrastruktury či plavby v Černém moři. Obecně k jednáním zaujímá postoj, že by se na současnou situaci mělo nahlížet jako na začátek fotbalového zápasu, kde je po deseti minutách příliš brzy na vyvozování závěrů o vítězi či poraženém. Při uzavírání dohod mezi znepřátelenými stranami s historickými problémy je podle něj nejjednodušší dosáhnout shody v méně komplexních oblastech, a právě v této fázi se pravděpodobně nacházíme.
Klíčovou neznámou zůstává obsah rozhovorů mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem, které podle Šándora jistě nebyly věnovány sportovním tématům. Předpokládá, že Putin zopakoval Trumpovi své podmínky pro ukončení konfliktu, které zahrnují zákaz vstupu Ukrajiny do NATO, ponechání Rusku dobytých území až po administrativní hranice, zásadní demilitarizaci Ukrajiny a omezení zpravodajské a vojenské pomoci ze Západu. Bez splnění těchto čtyř požadavků neočekává Andor Šándor významný posun v jednáních, jelikož Rusko podle něj neusiluje o pouhé příměří, nýbrž o komplexní mírovou dohodu, přičemž nevylučuje, že vyjednávání budou probíhat souběžně s pokračujícími boji. Důležitým faktorem je podle něj skutečnost, že Donald Trump má zájem na dobrých vztazích s Ruskem, což vychází z jeho geopolitické vize světa, kde vedle Spojených států existují další dvě významné mocnosti, Čína a Rusko, a vzájemné neuznání sfér vlivu by mohlo vést k neustálým konfliktům.
Andor Šándor připouští možnost, že by se jednání o příměří mohla přeskočit a rovnou by se jednalo o mírové dohodě, přičemž ukončení bojů na Donbase by mohlo probíhat postupně. Nicméně je skeptický, že by Rusko nařídilo zastavení bojů bez dosažení alespoň částečného kompromisu ohledně svých čtyř základních podmínek. Přestože Ukrajina oficiálně deklaruje své červené linie, zahrnující zachování územní celistvosti včetně Krymu a budoucí členství v NATO, Andor Šándor naznačuje, že v zákulisí jednání může docházet k možným ústupkům a kompromisům, jinak by podle něj k samotným jednáním ani nedošlo. Z právního hlediska (dejure) by okupovaná území mohla zůstat součástí Ukrajiny, avšak faktická situace na frontě (defacto) bude mít rozhodující vliv na konečný výsledek konfliktu. V této souvislosti se také otevírá otázka, co si skutečně přejí samotní Ukrajinci a jaký je postoj lidí kolem prezidenta Zelenského. Andor Šándor vnímá, že i na ukrajinské straně sílí hlasy volající po míru, a to i od osobností, které dříve nebyly tolik slyšet, jako například Timošenková a Porošenko. Naznačuje, že Američané s nimi komunikují a že kritické výroky Donalda Trumpa na adresu Zelenského nemusí být pouze projevem jeho osobního postoje, ale mohou odrážet i informace, které o situaci na Ukrajině získává z jiných zdrojů.
V souvislosti s osobou Volodymyra Zelenského Andor Šándor spekuluje o jeho politické budoucnosti. Krátkodobě mu sice mohla pomoci nepříjemná situace v Bílém domě, avšak dlouhodobý dopad bude záviset na podobě dosažené mírové dohody. Pokud by se jako rámec dohody skutečně použily návrhy z istanbulských jednání před téměř třemi lety, mohlo by to znamenat konec současného politického vedení Ukrajiny, které by jen těžko vysvětlilo, proč tehdy od těchto pro ně nevýhodných podmínek odstoupilo a nyní by je muselo přijmout po mnoha obětech a zničené zemi. Andor Šándor připomíná, že v počátcích konfliktu mohla ukrajinská strana věřit v pomoc Západu a v porážku Ruska, zvláště když se jim dařilo odrážet ruské útoky u Kyjeva a Chersonu. Nicméně již tehdy vyjadřoval pochybnosti o možnosti ukrajinského vítězství a zdůrazňuje, že západní pomoci přišlo příliš málo a příliš pozdě. Domnívá se, že kdyby byla pomoc poskytnuta dříve a ve větší míře, mohla být situace odlišná a Ukrajina mohla mít silnější vyjednávací pozici již na podzim roku 2022.
Otázka bezpečnostních záruk pro Ukrajinu je podle Šándora klíčová. Pro Ukrajince by to znamenalo členství v Alianci, což je ovšem pro Putina nepřijatelné, pokud s tím bude Donald Trump souhlasit. Proto považuje tuto možnost za prakticky vyloučenou. Spekuluje se o variantě, že by po dosažení míru byly na demarkační linii rozmístěny vojenské jednotky ze států jako Čína a Indie, zatímco ukrajinská armáda by se stáhla do vnitrozemí a na hranicích by působila koalice ochotných států. Účast České republiky na takové misi považuje za předčasnou, dokud nebudou známy konkrétní podmínky a souhlas Ruska. Andor Šándor nepovažuje za pravděpodobné, že by Rusko mělo v úmyslu napadnout některou ze zemí Severoatlantické aliance, například pobaltské státy, aby si otestovalo článek pět. Každý konflikt musí mít podle něj nějaký cíl, a hlavním cílem Ruska na Ukrajině bylo zabránit jejímu vstupu do NATO. Nevidí reálný důvod, proč by Rusko mělo expandovat vojensky tímto směrem, zvláště pokud dojde k obnovení dobrých ekonomických vztahů se Spojenými státy. Přesto však připouští, že v případě negativního vývoje na Ukrajině mohou vzniknout sporné body v jiných regionech, jako je Arktida, Kaliningrad, Bělorusko, Moldávie či Černé moře.
V souvislosti s potenciální hrozbou z Ruska se diskutuje o stavu české armády. Andor Šándor nesouhlasí s názorem, že by se na Ukrajině bojovalo za Prahu. Hlavní důvody odchodu vojáků z armády vidí v nedostatečných ekonomických podmínkách pro mladší vojáky a v neschopnosti státu zajistit jim komplexní zázemí v místě posádky, jako je bydlení či pracovní příležitosti pro rodiny. Dlouhodobým problémem je také nedostatek vlastenectví a chybějící srozumitelné vysvětlení občanům, proč je nutné investovat do armády. Kritizuje také spory mezi ministryní obrany a náčelníkem generálního štábu, které by se neměly řešit prostřednictvím médií. Zdůrazňuje, že ministryně nese nejvyšší odpovědnost, ale generál by měl své návrhy prosazovat interně. Populistická prohlášení politiků, která neodpovídají reálnému stavu armády, považuje za kontraproduktivní.
Na závěr rozhovoru se Andor Šándor zamýšlí nad tím, proč se o míru a hrozbě z Ruska začalo intenzivněji mluvit až po třech letech trvání války na Ukrajině. Připouští, že jedním z hlavních důvodů může být postoj Donalda Trumpa. Zároveň vyzývá k méně hysterickému vnímání situace a k tomu, aby evropští spojenci zaujali jednotný postoj. Kriticky se vyjadřuje k zjednodušenému a tendenčnímu výkladu plnění minských dohod ze strany některých českých politiků, kteří podle něj jednostranně obviňují Rusko z jejich porušování, zatímco realita byla složitější a dohody byly ze strany některých aktérů chápány jako nástroj k získání času na vyzbrojení Ukrajiny. Celkově Andor Šándor v rozhovoru poskytl komplexní pohled na současnou bezpečnostní situaci v Evropě s důrazem na válku na Ukrajině a její možné důsledky, přičemž se snažil o realistické a střízlivé hodnocení bez zbytečného optimismu či paniky.
Celý rozhovor si můžete poslechnout zde:
Ukrajina, Armáda České republiky, mezinárodní politika, Rusko, Zelenskyj, Válka, Andor Šándor, mír