Zahradil kritizuje kampaň ODS. Fiala straší Ruskem a opozicí
Premiér Petr Fiala označil opozici za bezpečnostní riziko. Jan Zahradil, který ze strany odešel, varuje před populismem a politikou strachu. Podle něj ODS ztrácí důvěryhodnost.
Vstupujeme do dalšího volebního období a atmosféra kolem ODS a celé koalice Spolu začíná připomínat frontovou linii, kde hlavní zbraní není argument, ale strach. Politika strachu se opět dere do popředí. V čele tohoto přístupu stojí premiér Petr Fiala, který s vervou obviňuje opozici ze sympatií k Vladimiru Putinovi, zatímco heslem kampaně „Teď je čas stát na správné straně“ dělí společnost na „správné“ a „špatné“.
Tuto strategii ostře kritizuje i Jan Zahradil, bývalý dlouholetý europoslanec a zakládající člen ODS, který z této strany nedávno vystoupil. Jeho slova o „nezodpovědném hysterickém populismu“ v kampani koalice Spolu trefují hřebíček na hlavičku. Podle něj jde o snahu „vyděsit co nejvíc voličů, kteří pak doběhnou k urnám a v obavách jim to nahází“.
Zahradil se navíc nebojí nazvat věci pravým jménem – tento způsob kampaně podle něj není hoden ODS, jakou kdysi byla: sebevědomou a racionální pravicovou stranou. Naopak, připodobňuje ji k rétorice, která by se hodila spíše „tříprocentním zoufalcům z TOP 09“. Z jeho slov je patrná zklamanost i obava, že současná kampaň místo sjednocování rozděluje a prohlubuje příkopy ve společnosti.
„Teď je čas stát na správné straně“ – Co to vlastně znamená?
Volební heslo ODS „Teď je čas stát na správné straně“ zní jako morální apel, ale co si má volič konkrétně představit pod tou „správnou stranou“? Znamená to bezpodmínečný souhlas s vládní politikou, bez ohledu na její dopady? Znamená to podporu Ukrajině bez diskuze o míře, formě nebo efektivitě pomoci? Nebo snad přijetí narativu, že kdokoliv má jiný názor, je automaticky podezřelý z proruských sympatií?
Takto nastavené heslo není výzvou ke společnému hledání řešení, ale nástrojem pro další dělení společnosti. Buď jste „na správné straně“, nebo jste „s Putinem“. Žádné odstíny, žádná pluralita názorů.
Obvinění bez důkazů
Premiér Fiala v rozhovoru pro Financial Times prohlásil, že Andrej Babiš pomáhá ruskému prezidentovi Putinovi. Závažné tvrzení – ale zcela bez důkazů. Pouze nálepka, opřená o to, že ANO má údajně „váhavější“ přístup k podpoře Ukrajiny. Takto vážná obvinění by si zasloužila fakta, ne jen emoce a geopolitické nálepky.
Je nebezpečné, když se z racionální politické debaty stává hon na „vnitřní nepřátele“. Kdo dnes zpochybní strategii vlády, je zítra označen za pátou kolonu Kremlu. To není cesta k větší bezpečnosti – to je cesta k autocenzuře, strachu a rozkladu důvěry mezi lidmi.
Vláda, která straší, místo aby vedla
Další silné tvrzení kampaně: „Rusko se nezastaví, Rusko je pro Česko nebezpečí.“ Ano, Rusko vede agresivní válku proti Ukrajině a je správné ji odsoudit a Ukrajinu podpořit. Ale tvrdit, že je přímo ohroženo Česko, je zavádějící. Využívá to přirozených obav občanů, ale místo řešení nabízí jen další paniku.
Stejně tak výrok ODS, že „ANO a SPD mohou být bezpečnostním rizikem pro Česko“, působí absurdně. Opravdu? Demokraticky zvolené politické strany, které mají miliony voličů, jsou „bezpečnostní hrozbou“? Nebo je větším rizikem vláda, která přestává rozlišovat mezi opozicí a nepřítelem?
Kdo je skutečné riziko pro demokracii?
Bezpečnostním rizikem nejsou politické strany, které chtějí jinou politiku než vláda. Rizikem je vláda, která odmítá oponenty uznat jako legitimní součást politického systému. Rizikem je rozdělování společnosti na „správné“ a „zrádce“. Rizikem je vláda, která místo vysvětlování svých kroků rozdává nálepky a sází na strach.
ODS se kdysi profilovala jako strana racionality, fiskální odpovědnosti a politické zralosti. Dnes se však její vedení rozhodlo vsadit na strategii, která místo odpovědnosti přináší hysterií nasáklé slogany. Namísto skutečné vize nabízí falešné dilema: buď s námi, nebo s Putinem.
Pokud chtěla ODS skutečně stát „na správné straně“, mohla začít u sebe. Třeba tím, že přizná chyby, které během vládnutí udělala, nabídne smysluplná řešení pro současné problémy lidí – od drahoty přes školství po bezpečnost – a přestane lidi strašit. Protože právě tam, kde chybí odvaha mluvit pravdu, nastupuje politika strachu. A ta má k demokracii mnohem dál než jakákoli opozice.
