ŠOK U JÍLKOVÉ! Výzva k bombardování Moskvy: „Dokud neshoří Kreml, nebude klid!
Tak tohle tu ještě nebylo! Divák v přímém přenosu volal po bombardování Moskvy. A na sociálních sítích? Tam se to rozjelo naplno – volání po ohni, popelu a konci „ruSSácka“!
V televizním pořadu Michaely Jílkové proběhla velmi emotivní a vyhrocená debata o situaci na Ukrajině a možných cestách k ukončení konfliktu. Hned v úvodu zazněly protichůdné názory na roli Donalda Trumpa — od očekávání, že by mohl přinést mír, až po obavy, že by jeho návrat do Bílého domu mohl znamenat konec ukrajinského odporu. Vyhrocená diskuse se rozhořela i ohledně pokračující vojenské podpory Ukrajině. Zatímco jedni varovali před dalším prodlužováním utrpení, druzí trvali na tom, že obrana proti ruské agresi je nezbytná.
Debata se dotkla také geopolitických zájmů a historických souvislostí. Zazněly úvahy o cílech Ruska i varování před nebezpečím ustupování autoritářskému režimu. Jeden z nejkontroverznějších momentů přišel, když z publika zazněla výzva k „vybombardování Moskvy“. Tato extrémní a nebezpečná reakce vyvolala silnou odezvu — europoslanec ji odmítl s ironií a důrazně připomněl, že Česká republika není ve válce a nemá v úmyslu vést útoky na ruské území.
Tento výrok však nezůstal ojedinělý. Po odvysílání pořadu se sociální sítě zaplnily příspěvky, které podobné postoje nejen podporovaly, ale rozvíjely do ještě radikálnější podoby. Objevily se komentáře jako: „Já s mladíkem souhlasím. Moskva by si bombardování zasloužila po těch zločinech, kterých se na Ukrajině dopustila,“ nebo „Moskva musí lehnout popelem a následně být srovnána se zemí, aby budoucí generace nikdy nenašly místo, kde kdysi stála.“ Jiný komentující prohlásil: „Dokud neshoří Kreml, nebude na světě klid. Je strašná škoda, že to Napoleon tehdy ještě pár týdnů nevydržel. Jak krásně by to vypadalo bez ruSSácka.“
Podobné výroky nejsou jen morálně zvrácené — jsou závažným selháním základní lidské empatie a historické paměti. Nelze odpovědět na zločiny dalšími zločiny. Vyzývat ke zničení města s miliony obyvatel, bez ohledu na to, kdo je u moci, je popřením principů, na kterých stojí civilizovaná společnost. V takových slovech není síla ani spravedlnost, jen nihilismus a nebezpečný fanatismus.
Romantizovat historické události, jako byl Napoleonův pochod na Moskvu, a litovat, že „to tehdy nedotáhl do konce“, navíc zcela ignoruje utrpení obyčejných lidí — nejen tehdejších, ale i těch dnešních, kteří nesou rizika a důsledky válečné mašinerie.
Demokratická společnost se nesmí nechat strhnout ke stejné nenávisti, proti které vystupuje. Volání po plošném ničení a smrti je krokem do temnoty, nikoliv k míru.
Další ostrá výměna názorů v pořadu se týkala prezidenta Volodymyra Zelenského a jeho ochoty jednat s Ruskem. Někteří diskutující ho obvinili z blokování mírových jednání, tato tvrzení však byla zpochybněna s odkazem na předchozí diplomatické snahy. Do diskuse se promítl i vliv vnějších aktérů — Spojených států a Evropské unie — a jejich role v mírovém procesu.
Nechyběla ani kritika evropských politiků a jejich přístupu k válce, včetně otázky financování pomoci Ukrajině. Tyto názory se střetly s argumenty, že podpora napadené země je nejen morální povinností, ale i strategickým zájmem Evropy. Zazněla rovněž závažná obvinění z korupce na Ukrajině a spekulace o motivech jednotlivých aktérů konfliktu.
Závěr pořadu se nesl ve znamení hledání možných záruk pro budoucí bezpečnost Ukrajiny a zvažování realistických možností dosažení míru. Napjatá atmosféra vyvrcholila dalšími konfrontačními výměnami mezi hosty i diváky, které jen potvrdily, jak citlivé a polarizující téma Ukrajiny zůstává. Přesto zazněla i shoda: že klíčem je ukončení násilí — ovšem za podmínek, které nezahrnují kapitulaci napadené země.
Diskuse u Michaely Jílkové tak byla mimořádně intenzivní, plná emocí, názorových střetů i výroků na hraně. Zároveň ale připomněla, jak důležité je i v době války zachovávat chladnou hlavu, kritické myšlení — a lidskost.
Ukrajina, Česká televize, Michaela Jílková, Máte slovo, bombardování