Dezinformace o "dezinformaci". Kritika Maďarska často neodpovídá faktům
Maďarská kampaň varující před dopady vstupu Ukrajiny do EU byla označena za lživou. Ale při ověření jednotlivých tvrzení se ukazuje, že většina obvinění z dezinformace je sama nepřesná, ideologická nebo účelová.
Maďarská vláda vedená Viktorem Orbánem čelí ostré palbě kritiky za svou informační kampaň s názvem „Sedm rizik“, která byla rozeslána občanům v podobě letáků, údajně v rámci průzkumu ohledně členství Ukrajiny v Evropské unii. Západní média neváhala označit celou akci za dezinformační, plnou lží, a Brusel opět odsoudil Budapešť za šíření protiunijních nálad. Mezi médii, která tento narativ převzala bez hlubšího rozboru, se zařadily i Seznam Zprávy, které vydaly článek s titulkem „Sedm rizik. Orbánova vláda rozeslala lidem do schránky letáky plné lží“. Text novinářky Lenky Komárkové přebírá tvrzení ukrajinského portálu Ukrajinska pravda, a místo analýzy argumentů se omezuje na jejich rychlé odmítnutí jako lživých, zavádějících a nepravdivých. Samotný článek tak představuje typický příklad jednostranného „bojového“ stylu žurnalistiky, kdy se složitý politický problém redukuje na jednoduchý příběh dobra a zla. Ve jménu boje proti údajné dezinformaci se pak často šíří zjednodušené soudy, které se blíží propagandě.
Pojďme se tedy podívat na jednotlivé body, které maďarská vláda označila za rizika vstupu Ukrajiny do EU, a porovnat, co tvrdí kritici – včetně Seznamu – a co odpovídá reálným okolnostem.
První bod se týká obav z finančních dopadů vstupu Ukrajiny do EU. Leták obsahuje větu „všechny peníze půjdou na Ukrajinu“, což Seznam označuje za manipulaci, protože pojem „všechny“ není nijak definován. Ano, formulace je nadsazená a nešťastně absolutní. Nicméně ve svém jádru upozorňuje na reálný problém. Evropská komise v roce 2023 navrhla balík ve výši 50 miliard eur určený přímo pro Ukrajinu, mimo běžné fondy. Kromě toho se diskutuje i o možnostech dalších finančních transferů, včetně rozpočtové podpory, která se bude hradit z rozšířeného příspěvku členských států. Upozorňuje na možný důsledek přijetí nového člena – totiž, že stávající členské země budou financovat rozsáhlou rekonstrukci válkou zničeného státu, což se logicky dotkne i jejich příjmů z EU.
Druhý bod kampaně hovoří o společném zadlužování, které by se mohlo stát důsledkem vstupu Ukrajiny. Kritici – včetně Seznamu – tvrdí, že v letáku není vysvětleno, jaké zadlužování se tím myslí, a označují výrok za zavádějící. Jenže právě společné zadlužování se už v EU reálně stalo faktem. Fond NextGenerationEU, který vznikl v důsledku pandemie covidu, byl historickým precedentem, kdy se celá EU zadlužila jako celek. Diskuze o tom, že se podobný mechanismus použije znovu – tentokrát pro Ukrajinu – již dávno probíhá. Sama předsedkyně Evropské komise von der Leyen opakovaně zmiňuje potřebu „nových nástrojů financování“. V tomto kontextu tedy maďarská vláda nešíří bludy, ale pojmenovává trend, který se stává normou.
Třetí údajné „lživé“ tvrzení se týká dopadu na evropské zemědělce. Leták tvrdí, že prostředky EU půjdou ukrajinským zemědělcům a že to ohrozí ty domácí. Seznam na to reaguje tím, že Ukrajina přece bude muset přijmout evropské normy a zboží bude podléhat kontrole. Jenže kritici zapomínají, že už v roce 2023 zažily země V4 tvrdý střet s realitou: obrovský příliv levného obilí z Ukrajiny vyvolal kolaps domácích trhů. Země jako Polsko, Slovensko nebo Maďarsko proto musely jednostranně zastavit dovoz. EU reagovala až se zpožděním, a dočasné zrušení dovozních cel se ukázalo jako problematické. Není proto pravda, že hrozba neexistuje – ona už se naplnila.
Čtvrtým bodem je tvrzení, že Ukrajina byla před válkou centrem obchodu s drogami a že vstup do EU by otevřel dveře mafii. To Seznam označuje za výrok bez důkazů. Ale ignoruje, že o napojení ukrajinských kriminálních struktur na mezinárodní obchod s drogami a zbraněmi hovoří nejen zpravodajské služby, ale i zprávy OSN a Europolu. Ukrajina byla a je tranzitní zemí pro pašování drog a má vážné problémy s organizovaným zločinem. Jistě, spojení s EU neznamená automaticky export mafie, ale bezpečnostní hrozba zde existuje. Zmínit ji není lež, ale upozornění na riziko, které Brusel často přehlíží ve jménu politických priorit.
Pátý bod hovoří o tom, že levná ukrajinská pracovní síla bude ohrožovat evropská pracovní místa a důchodové systémy. Seznam tento argument zpochybňuje s tím, že Ukrajinci obsazují pozice, o které Evropané nemají zájem. To je sice částečně pravda, ale není to celá pravda. Příliv levné pracovní síly může vytvářet tlak na mzdy, měnit charakter trhu práce a zvyšovat náklady na veřejné služby. Navíc existují případy zneužívání systému, práce na černo nebo tlak na sociální infrastrukturu, jak ukázal vývoj např. v České republice či Polsku. Maďarská obava tak opět není výmysl, ale vychází ze zkušeností jiných států, které už dopady příchodu levnější pracovní síly zažily.
Šestý bod se týká veřejného zdraví a očkování. Leták tvrdí, že na Ukrajině není povinné očkování, což Seznam jednoznačně označuje za lež. V tomto případě mají kritici pravdu – očkování v Ukrajině povinné je. Jde tedy o faktickou chybu v kampani. Ale je třeba dodat, že nejde o klíčový pilíř celé argumentace, nýbrž o dílčí detail, který neoslabuje celkové sdělení.
Sedmým rizikem podle maďarské vlády je ohrožení 13. důchodu, který vyplácí Orbánova vláda. Seznam i další kritici tvrdí, že leták neříká proč, a tedy je tvrzení nesmyslné. Ale politicky dává smysl. Maďarský rozpočet je omezený. Pokud by EU žádala vyšší příspěvky kvůli Ukrajině, mohlo by to znamenat méně peněz pro domácí sociální výdaje. Není to exaktní výpočet, ale logická úvaha. Takovéto propojení mezi evropskými výdaji a domácími rozpočtovými prioritami dělají i jiní politici – jenže u Orbána je to najednou „lež“.
Závěrem je třeba říct, že kampaň „Sedm rizik“ není učebnicovým příkladem střízlivé a vyvážené komunikace. Ale rozhodně také není katalogem výmyslů a manipulací. Většina bodů se zakládá na reálných trendech, zkušenostech a obavách, které si mnoho Evropanů netroufá vyslovit nahlas. Kritika, která přichází z Bruselu i západních médií, včetně Seznamu, se často snaží ne pohodlné argumenty vyvrátit, ale rovnou umlčet. Místo diskuze nastupuje nálepka „dezinformace“. Ale kdo určuje, co je dezinformace, když fakta mluví proti oficiální linii?
Možná největší dezinformací není samotný leták, ale mediální útok, který popírá, že by Maďarsko mělo právo klást nepříjemné otázky.
Ukrajina, Evropská unie, manipulace médii, Maďarsko, Viktor Orbán