Foltýn a jeho hodnota „drž hubu“. Incident v divadle budí obavy
Vládní stratég Otakar Foltýn znovu ukázal, jak si představuje „demokratickou debatu“: urážky, výsměch, a nakonec i vyvedení nepohodlného diváka ze sálu. Místo komunikace nastupuje autoritářský výklad reality, místo argumentů vulgarity. Kde končí svoboda slova a začíná státní propaganda? A proč se tenhle plukovník v civilu bojí otázek obyčejných občanů?
Co se stane, když se vládní stratég zblázní do vlastní role? Když si voják v civilní funkci začne myslet, že je mesiášem, který má vyvoleným jazykem „hodnot“ převychovávat národ? Dostaneme Otakara Foltýna – tragikomickou postavu státní propagandy, která se z tribun divadel pokouší řídit myšlení občanů jako plukovník ideologického výsadku.
Vystoupení v Novém Jičíně, prezentované jako „debatní večer“, se změnilo v jednostranný výlev frustrace a nadávek, kde se místo argumentů rozhazovaly nálepky. Lidé, kteří si dovolili nesouhlasit, byli zesměšňováni, vyváděni ze sálu a nálepkováni jako „šmejdi“, „kreténi“ či „sračky, které podporují Putina“. Tohle je podle Foltýna strategická komunikace státu. Ve skutečnosti je to jen agresivní propaganda, která se bojí vlastní nejistoty a brání se kritikou jak pitbul, který už tuší, že se s ním bude muset ke zvěrolékaři.
Foltýn se v roli vládního „komunikačního koordinátora“ chová jako postrach občanské debaty – kdokoliv se zeptá na nepohodlné téma, třeba o tom, jak byl vlastně dosazen do funkce nebo zda vláda neignoruje principy ústavnosti, dostane výklad o tom, že je „zaplaven dezinformacemi“, „nechápající“ nebo rovnou „zapšklý extremista“. Ve skutečnosti tím Foltýn jen zakrývá vlastní nelegitimitu – podle novinářských zjištění totiž nikdy možná nebyl řádně jmenován a jeho působení na Úřadu vlády je právně přinejmenším diskutabilní.
A teď si představte, že tenhle člověk leze do škol a káže studentům, co si mají myslet. Říká jim, že „nejsou žádné ideje, jen dosah“. Že „vyhrává ten, kdo víc křičí“. Takto chce vláda vychovávat novou generaci? V duchu TikTokového militarismu, kde důstojnost znamená „větší klacek a praštit jím agresora po hlavě“?
Ve skutečnosti nejde o obranu hodnot, ale o jejich destrukci. O přerod veřejného prostoru v bitevní pole, kde vládní stratég místo klidné diskuse hází granáty vulgarit a opovržení. Když padne dotaz na Rumunsko a zrušení voleb, Foltýn začne mlžit o suverenitě a končí výsměchem a arogancí. Když se lidé ptají na válku, dostanou školení o tom, že „zbrojit je mírové“. Orwell by zaplakal.
Vrchol přichází v momentě, kdy Foltýn tvrdí, že nikomu nenadává, a ve stejném dechu opakuje, že „svině je ten, kdo adoruje Putina“ – s tím, že pokud se v tom někdo pozná, je to jeho problém. Taková je vládní etika 21. století: rozdávat nálepky, pak se tvářit jako civilizovaný stratég a obhajovat urážky jako „hodnotovou edukaci“.
A když náhodou přijdete se svědectvím z roku 1968? Když vám bolí srdce nad relativizací komunismu? Připravte se, že i vás tenhle plukovník označí za „dezinformátora“, kterému se nedá nic vysvětlit, a doporučí vám karanténu – protože „pět procent lidí je beznadějných“.
A kdo se zeptá jinak, je umlčen. Doslova.
Ve chvíli, kdy se jeden z přítomných diváků odvážil zpochybnit Foltýnovo glorifikované vyprávění o Rumunsku, NATO a „hodnotách Západu“, byl okamžitě zesměšněn, přerušen, a posléze vyveden ze sálu. Ano – vládní koordinátor, který údajně hájí svobodu a demokracii, nechal odstranit občana, který se provinil tím, že kladl otázky. Jaká to symbolika: kdo se ptá, ten překáží. A kdo překáží, bude vyveden.
Když zazněly výkřiky „ublížíte mu, vždyť pajdá“, Foltýn situaci glosoval s ledovým klidem„ Tady vidíte dokonalej příklad, proč potřebujeme pravidla,“. Tento incident není jen excesem – je manifestací mentality, která se ve jménu „hodnot“ snaží potlačit svobodu.
Otakar Foltýn není hlas státu. Je jeho karikaturou. Je živoucím důkazem, že strategická komunikace pod taktovkou vlády Petra Fialy se zvrhla v agresivní nástroj propagandy, který se víc bojí občanů než cizí armády. Takový člověk by neměl být hlasem vlády – měl by být varováním.
svoboda slova, Otakar Foltýn, strategická komunikace, politická kultura, Nový Jičín