Je nepřípustné, aby politici zneužívali školy k "lovu" mladých voličů?
Je naprosto nepřípustné, aby se české školy stávaly dějištěm politického boje o mladé voliče. Politici se před volbami s nebývalou horlivostí zaměřují na nejmladší generaci a neváhají za nimi mířit přímo do školních lavic. Takovéto praktiky, maskované jako diskuse či přednášky odborného charakteru, jsou ve své podstatě formou propagace s cílem ovlivnit prvovoliče.
Politolog Michal Malý z Fakulty sociálních věd UK jasně konstatuje, že ačkoliv setkání s politiky může být pro starší studenty přínosné, v předvolebním období je odborníci považují za nevhodné. „Politická činnost je na školách zakázaná, často se to tedy schová pod diskuzi nebo přednášku odborného charakteru. Ve své podstatě to však je nějaká forma propagace, aby studenti věděli, že daný člověk existuje a že působí normálně,“ varuje Malý. Jeho názor sdílí i předsedkyně Asociace ředitelů gymnázií a ředitelka pražského Gymnázia Nad Štolou Renata Schejbalová, která zdůrazňuje, že zejména před volbami by politik do školy chodit neměl.
Školský zákon výslovně zakazuje činnost politických stran a hnutí a také jejich propagaci ve školách. Přesto se politici do škol stále častěji dostávají. Premiér Petr Fiala (ODS) diskutoval se studenty gymnázií v Brně a v Praze, a první místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček přiznal Novinkám, že v rámci kampaně střídá setkání ve firmách, školách a s podporovateli i odpůrci.
Znepokojivé je také zjištění, že se do škol dostávají i projekce s jasným politickým podtextem. Mezinárodní filmový festival o lidských právech Jeden svět například v rámci svých školních projekcí nabízí dětem a studentům film o aktivistické skupině Milion chvilek pro demokracii. Tento snímek, který mapuje historii spolku a jeho boj proti tehdejšímu premiérovi Andreji Babišovi, je představován žákům a studentům jako „pohádkový příběh boje dobra se zlem“. Je otázkou, zda je vhodné, aby děti byly ve školách seznamovány s takto jednostranně pojatou interpretací politického dění, navíc za podpory veřejných peněz a zahraničních donorů.
Jeden z čtenářů k tomu v diskusi na serveru ParlamentníListy.cz trefně poznamenal, že takovéto aktivity jsou „politická propaganda v koncentrované podobě a její provádění ve školách by mělo být pokládáno za kriminální aktivitu, ohrožení mravní výchovy mládeže a výchovu dalších Pavlíků Morozovů“. I když se jedná o silná slova, poukazují na vážné riziko indoktrinace a potlačování kritického myšlení u mladé generace.
Odpovědnost za ochranu školního prostředí před politickou agitací leží na ředitelích škol, kteří by se měli řídit pravidlem opatrnosti a pečlivě posoudit, zda návštěva politika či promítání filmu neslouží primárně k volební kampani. Je však zřejmé, že tlak politiků na proniknutí do škol sílí, a je proto nezbytné, aby si pedagogická obec i široká veřejnost uvědomovaly rizika spojená s politickým ovlivňováním mladých lidí v rámci vzdělávacího procesu. Škola má být neutrálním prostředím pro získávání znalostí a rozvoj kritického myšlení, nikoli nástrojem pro získávání politických preferencí.
