Oskar Krejčí: Analýza kořenů konfliktů a role velmocí
V nedávném speciálním rozhovoru na YouTube kanálu Jany Bobošíkové "Aby bylo jasno" vystoupil politolog, historik a expert na geopolitiku profesor Oskar Krejčí, aby se podělil o své hluboké vhledy do současné mezinárodní situace. Již před 14 lety varoval před směřováním světa k válečnému konfliktu, což se dnes stalo hořkou realitou. V rozhovoru analyzoval kořeny současného napětí, roli jednotlivých velmocí a vyhlídky na budoucnost, přičemž se opíral o své dlouholeté zkušenosti a schopnost vidět za oponu aktuálních událostí.
Profesor Krejčí v úvodu připomněl svou analýzu z roku 2011, ve které identifikoval čtyři hlavní faktory, jež mohou vést k velkému válečnému konfliktu: výměna světového hegemona, zbrojení, krize středních vrstev a úpadek politických elit. Na otázku, jak k těmto závěrům dospěl, vysvětlil, že se držel "velkých čísel" a dlouhodobých tendencí, namísto podléhání náladovým informacím. Jako příklad uvedl situaci po ukrajinském vytlačení ruských sil z Chersonu, kdy mnozí předpovídali brzký konec konfliktu a dovolenou na Krymu. Avšak pohled na "velká čísla", jako je mobilizační potenciál Ruska, výkonnost jeho ekonomiky a jaderná síla, naznačoval odlišný vývoj. Podle Krejčího je klíčové sledovat tendence, nikoliv jednotlivé nepřesné údaje. Jako příklad uvedl rostoucí HDP Číny, který již v paritě kupní síly předstihl USA, a vývoj v oblasti jaderných zbraní.
Krejčí zdůraznil, že z jeho pohledu sehrála v současné eskalaci globálního napětí největší roli krize politických elit. Poukázal na pokles vzdělanosti a schopnosti zasadit konkrétní události do historických souvislostí u západních elit, včetně těch v České republice. Varoval před podléháním emocím a zveličováním hloupostí, což je patrné na všech světových stranách. Emoce jsou podle něj prvkem iracionality v politice. V souvislosti s přezbrojováním Evropy upozornil na disproporci mezi vojenskými výdaji evropských států (476 miliard dolarů v loňském roce) a Ruska (méně než 150 miliard). Otázka, na co tyto zbraně budou a kam se poděly předchozí obrovské sumy (alianční výdaje dosáhly 1,5 bilionu dolarů, což je více než zbytek světa dohromady), zůstává nezodpovězena.
Podle Krejčího není "Thukydidova past" (konflikt mezi rostoucí mocností a stávající hegemonem) nevyhnutelná. Připomněl studii Elona Grammona, která analyzovala 500 let podobných situací, přičemž pouze 12 z 16 případů vedlo k válce. Základním problémem je tedy krize elit a jejich orientace na jediná řešení, zejména touha Anglosasů udržet si vedoucí postavení ve světovém politickém systému.
Ukrajinský konflikt: Rozšiřování NATO, historické hranice a Minská dohoda
Profesor Krejčí se obsáhle věnoval ukrajinskému konfliktu, jehož kořeny sahají hlouběji než do února 2022.
Rozšiřování NATO na východ považuje za jednu z klíčových chyb. Podle něj bylo přirozené, že Rusko vnímalo expanzi Aliance do oblasti svých bezpečnostních zájmů jako hrozbu. Připomněl historické invaze Napoleona a Hitlera přes tuto východoevropskou nížinu. Ústní slib Gorbačovovi o nerozšiřování NATO považuje za naivní, jelikož mezinárodní politika se řídí mocenskou rovnováhou, a nikoliv ústními dohodami jednotlivců.
Zdůraznil, že východní hranice Ukrajiny je historicky umělá, vytvořená ve 20. a 30. letech Leninem, a zasahuje etnicky ruská území. Po rozpadu Sovětského svazu byla Ukrajina definována jako unitární stát, nikoliv federace, což přispělo k narůstajícímu tlaku na ruskou etnickou menšinu, zejména po převratu v roce 2014.
Budapešťské memorandum zpochybnil z hlediska jeho právní váhy, neboť se nejednalo o ratifikovanou mezinárodní smlouvu. Poukázal na to, že v mezinárodním právu se smlouvy mohou vypovědět, s výjimkou smluv o hranicích, a situace se po roce 1994 měnila, včetně Zelenského zmínky o možném ukrajinském úsilí o jaderné zbraně.
Kritizoval převrat v roce 2014, který vedl k ozbrojenému konfliktu. Reakcí Ruska byla anexe Krymu a podpora povstalců na východě Ukrajiny, kteří volili Janukovyče.
Minské dohody označil za flagrantně porušované ze strany Kyjeva. Upozornil, že tyto dohody nebyly možné plnit, protože v normandském formátu (Němci, Francouzi, Ukrajinci, Rusové) chyběl podpis hlavního aktéra – Spojených států, které iniciovaly převrat v roce 2014. Statistky OBSE podle něj ukazují na ostřelování povstaleckých oblastí a oběti mezi civilisty ještě před ruskou intervencí. Zajímavostí podle Krejčího je, že Minské dohody se ani jednou nezmiňovaly o Krymu, což naznačuje tichý souhlas některých evropských aktérů s jeho statusem, jak později potvrdila Merkelová, když prohlásila, že Minské dohody byly chápány jako odklad a příprava.
Profesor Krejčí nesouhlasí s názorem, že konflikt mezi USA a Čínou je nevyhnutelný. Rozhodnutí o válce jsou podle něj lidská rozhodnutí, nikoliv zákonitosti systému. Připomněl, že Taiwan nebyl vždy považován za strategicky významný a že jeho případné ovládnutí by mohlo pro Čínu znamenat spíše problémy. Zdůraznil, že hlavním problémem Číny není ekonomika, ale klesající populace, což eliminuje potřebu expanze kvůli životnímu prostoru. Čína sází na ekonomický růst a svobodný obchod, zatímco USA se snaží tento růst brzdit, aby si udržely dominanci dolaru.
Krejčí konstatuje, že svět směřuje k multipolaritě, což samo o sobě není špatné. Problémem je snaha USA udržet si hegemonní postavení, což vede k nestabilitě. V ekonomické rovině již existuje bipolarita mezi USA a Čínou, ve vojensko-politické rovině mají stále převahu USA, i když v strategických jaderných zbraních je parita s Ruskem. Čína disponuje 600 jadernými náložemi, což je síla pro odstrašení, nikoliv pro útok. Profesor varoval před zveličováním čínské hrozby v amerických doktrínách. Zároveň upozornil na globální problémy, jako je znečištění životního prostředí a pokles porodnosti na Západě, které vyžadují globální spolupráci. Přechod k harmonické multipolaritě je složitý, ale není nutné, aby k němu došlo skrze válku.
Role Evropské unie: Vyřazení ze hry a sázka na zbrojení
Profesor Krejčí je kritický k roli Evropské unie v současném konfliktu. Podle něj byla EU zcela vyšachována a zmatená, bez vlastní iniciativy a plánu na mír. Evropští politici za tři roky války nepředložili žádný reálný mírový plán. Jejich současné snahy o zbrojení a navyšování vojenských výdajů považuje za nesmyslné, zejména s ohledem na to, že Evropa již nyní ve vojenských výdajích Rusko výrazně převyšuje a zbraně nakupuje převážně v USA.
Trvání evropských politiků na zachování územní celistvosti Ukrajiny v hranicích před únorem 2022, včetně Krymu, považuje Krejčí za nereálné a založené na emocích. Podle něj Evropa není mentálně připravena na kompromis, který bude nevyhnutelně bolestivý a půjde na úkor Ukrajiny. Připomněl bukurešťské memorandum, ve kterém se slibovalo členství Ukrajiny a Gruzie v NATO, a položil otázku, na co si nyní evropští státníci stěžují, když se snažili dostat k hranicím Ruska. Mnozí evropští politici podle něj v této situaci ztratí tvář, ale kompromis je jediné řešení. Macronovy návrhy označil za směšné a za "hru na dekolonizaci". EU jako fiktivní instituce bez reálné moci a schopnosti vnímat realitu nemá u jednacího stolu co pohledávat.
Česká republika v mezinárodní šachovnici: Z bezvýznamnosti podpůrným týlem
Profesor Krejčí se kriticky vyjádřil k postavení České republiky v mezinárodní politice. Od roku 1989 podle něj v zemi převládá rusofobie, která se projevuje v médiích i v kulturní oblasti. Z hlediska geopolitiky byla Česká republika tradičně nezajímavá. Avšak za poslední vlády došlo k dramatické změně, kdy se Česká republika stala podpůrným týlem pro americké jednotky. Nové doktríny a strategie definují území ČR jako transportní koridor pro vojska Spojenců. Dohoda se Spojenými státy vymezuje 11 lokalit pro americkou armádu. Nákup letounů F-35 je součástí této infrastruktury. Podle Krejčího se tak Česká republika změnila z bezvýznamného státu na legitimní cíl případného soupeře ve válce, aniž by si to kdokoliv uvědomil. Nákup F-35 označil za zbytečný, neboť v budoucím konfliktu by mohly být nahrazeny drony. Kritizoval také nekompetentnost současných elit, které diskutují o výši vojenských výdajů, aniž by rozuměly skutečným hrozbám a rizikům.
Postoj Donalda Trumpa a vyhlídky do budoucna
Profesor Krejčí zmínil postoj Donalda Trumpa, který opakovaně prohlašoval, že se za jiné válčit nebude a podniká kroky k ukončení zabíjení. Přesto je jeho směřování nejisté – zda bude tlačit na další zbrojení, nebo se dohodne s Ruskem a Čínou. Krejčí připouští, že Trump by mohl chtít vstoupit do historie jako mírotvůrce, ale podoba tohoto míru je otázkou. Kritizoval současné přezbrojování Evropy, které podle něj odporuje snahám o věčný mír a může skončit útoky na země, kde protivník nemá své tanky.
Na závěr se profesor Krejčí vrátil ke své citaci z článku, že zbrojení má zakódovanou tendenci být použito. Vnímá současnou situaci jako chvějící se, kdy se zkouší poměry sil – nejprve americko-evropské proti Rusku, nyní možná evropské proti Rusku v neutralitě USA. Na rozdíl od jiných komentátorů je přesvědčen, že USA jsou schopny evropské elity "umravnit", neboť mocenské struktury v západní Evropě jsou s těmi americkými úzce propojeny a přejímají americké strategie a zbraně. První hysterické reakce evropských politiků na setkání Trumpa se Zelenským vystřídalo uklidnění po summitu v Londýně, což naznačuje začátek jednání s Washingtonem a přizpůsobování se Trumpově politice. Profesor Krejčí věří, že pokud budou USA chtít, své evropské spojence si usměrní.
Celý rozhovor ,ůžete sledovat zde
Evropská unie, geopolitika, Oskar Krejčí, mezinárodní vztahy, Světová politika, USA vs. Čína, NATO a Rusko