Historie
Rudá záře nad Kladnem: když dělníci pozvedli hlas a stát odpověděl represí
Vůdci pracujícího lidu stanuli před soudem buržoazního státu, protože hájili chléb, svobodu a důstojnost. Proces s kladenskými dělníky v čele s Antonínem Zápotockým odhalil pravou tvář kapitalistické republiky.
Rok po vyhlášení republiky bylo dělníkům jasné, že nové poměry nepřinesly ani spravedlnost, ani důstojnost. V ulicích Kladna, Prahy, Mostu i Brna se rodilo hnutí, které chtělo víc než jen drobné ústupky – chtělo skutečnou změnu. Když pak stát místo dialogu odpověděl násilím, skončili před soudem ti, kteří se postavili do čela: dělníci, organizátoři, novináři – mezi nimi i Antonín Zápotocký a Alois Muna. A právě tehdy, 13. dubna 1921, se psal jeden z klíčových momentů dělnického hnutí: soud s kladenskými radikály.
Rozdělená sociální demokracie a boj o dělnické ideály
Po první světové válce vznikla nová republika, ale životy obyčejných lidí se zlepšily jen málo. Dělníci pracovali za almužnu, nezaměstnanost narůstala a bohatství zůstávalo v rukou průmyslové a politické elity. Uvnitř sociální demokracie se proto začal rozvíjet spor – zda dál věřit parlamentním slibům, nebo zvolit radikálnější cestu.
Radikální levice – pozdější ČSDSD-levice – nechtěla dělníkům slibovat vzdušné zámky. Chtěla jednat: omezit moc kapitálu, zajistit spravedlivé mzdy, podíly dělníků na řízení továren, svobodu tisku a konec politické zvůle. Střet o Lidový dům a stranickou tiskárnu byl jen záminkou – ve skutečnosti šlo o budoucnost celé dělnické politiky. Když stát nechal četníky násilně zavřít levicovou tiskárnu, byla to jasná zpráva: útlak pokračuje, jen v jiných barvách.
Kladno vstává
Stávka z prosince 1920 nebyla spontánní bouří. Byla to organizovaná reakce na politické bezpráví a hospodářské zoufalství. V Kladně, silném dělnickém městě, se k hnutí připojily tisíce lidí. Vznikl Ústřední revoluční výbor, obsazovaly se továrny i radnice, dělníci brali věci do svých rukou – tak, jak to dělali bratři v Sovětském Rusku. Nebyla to anarchie, ale počátek nového pořádku – pořádku zdola.
Když vláda poslala do ulic vojáky a četníky, bylo zřejmé, že se moci dělnické republiky bojí víc než zbraní v zahraničí. Kladno, navzdory obklíčení, zůstalo symbolem odporu – bez prolité krve, ale s jasným vzkazem: dělnická třída se už nebude sklánět.
Soud jako nástroj moci
Stát se rozhodl pomstít. 13. dubna 1921 stanulo 14 statečných před soudem, který měl být výstrahou. V čele stál Antonín Zápotocký, který se nikdy nebál hájit pravdu a dělnické zájmy. Byl odsouzen na 18 měsíců, ale z vězení se stal hrdinou hnutí. Jeho kniha Rudá záře nad Kladnem dodnes svědčí o tom, co skutečně znamená boj za spravedlnost v kapitalistickém státě.
Zápotocký, Muna, Náprstek a další nebyli zločinci – byli hlasem těch, kdo po generace dřeli v dolech, hutích a fabrikách, zatímco jiní mluvili o svobodě z pohodlí svých vil.
Z dělnického odporu vznikla strana
Květen 1921 přinesl výsledek tohoto zápasu – vznik Komunistické strany Československa, první skutečné dělnické strany. Zápotocký, i když uvězněný, byl zvolen do vedení. KSČ přitáhla stovky tisíc dělníků a stala se největší komunistickou stranou světa podle počtu členů na obyvatele. Byla to odpověď dělnické třídy na zradu, lhostejnost a útlak.
Rudá záře nad Kladnem není jen vzpomínka. Je to oheň, který připomíná, že změna je možná. Že když se spojí pracující lid, může přepsat dějiny.
-
Kategorie
Historické milníky a osobnosti. -
Hity
489 krát
