Oskar Krejčí: Trump mění pravidla hry! Co čeká Evropu?
Profesor Oskar Krejčí v obsáhlé diskuzi na Bureš-TV rozebral zásadní proměny v globální geopolitice v souvislosti s návratem Donalda Trumpa na prezidentský úřad. Analýza se dotkla šokujícího rozdělení americké společnosti, Trumpova odideologizovaného přístupu k zahraniční politice a jeho pohledu na kritickou ekonomickou situaci USA. Profesor Krejčí osvětlil, jak Trump vnímá vztahy s Ruskem a Čínou, a nastínil možné scénáře řešení konfliktů, včetně situace kolem Taiwanu a války na Ukrajině.
Jedním z prvních zásadních témat, kterých se rozhovor dotkl, byl návrat Donalda Trumpa na politickou scénu a jeho vliv na globální dění. Profesor Krejčí poznamenal, že věci, které se dnes dějí, byly před časem téměř nemyslitelné, a jako spouštěč těchto změn označil Donalda Trumpa a jeho inauguraci. Navzdory tomu, že v Americe přestalo být slovo mír sprosté, Evropská unie podle profesora Krejčího stále jede po starých kolejích. Na otázku, jak se v tomto „guláši“ orientovat, profesor Krejčí odpověděl, že samozřejmě ne snadno. Připomněl Trumpovo první volební období, kdy byl 45. prezidentem, a jeho programové materiály, se kterými vstupoval do voleb. Nyní, kdy je 47. prezidentem, je klíčové, jak dokáže naplnit svá předsevzetí a zda se poučil z minulých neúspěchů. První okamžiky jeho působení naznačují, že přichází velmi dobře připravený, s týmem mladých lidí a bez spoléhání se na své vrstevníky. Jmenování ministrů a šéfů různých agentur svědčí o nástupu střední generace. Profesor Krejčí zdůraznil, že Trump přišel do Bílého domu s množstvím připravených prezidentských dekretů a že existoval projekt 2025 od Heritage Foundation, který tyto kroky předjímal. Nyní je patrné, že Trump myslí svá předsevzetí vážně a prvním krokem je posilování prezidentských pravomocí a omezování vládních agentur, včetně jejich přesunu z Washingtonu.
Profesor Krejčí dále poukázal na hluboké rozdělení americké společnosti, ilustrované výsledky prezidentských voleb ve Washingtonu D.C., kde pro Harrisovou hlasovalo přes 92 % voličů. Zároveň zdůraznil, že výzkumy veřejného mínění, které před volbami neukazovaly jasného vítěze, byly pravděpodobně profesionální, ale lidé nemuseli agenturám sdělovat své skutečné preference. To se projevilo i v posunu zájmu médií, kdy lidé začali více sledovat Fox News, interpretující události „trumpovským způsobem“, a odkláněli se od médií nakloněných Bidenovi.
Dalším klíčovým bodem diskuze byl styl práce Donalda Trumpa, který se podle profesora Krejčího od jeho předchozího období v zásadě nezměnil, je však razantnější. Trump se chová, jako by kampaň stále pokračovala, a tento přístup uplatňuje i v jednání s prezidenty a premiéry jiných zemí. Váží si těch, kteří mají sílu, a pohrdá těmi, kteří se přizpůsobují, jako to podle něj činí Evropa. Možná ještě důležitější, než jeho styl je odideologizování zahraniční politiky, kdy Trump nestaví cíle na ideologických předsudcích, ale na definici národního zájmu. To je v kontrastu s přístupem z konce jeho předchozího období, kdy například Mike Pompeo viděl problém v Komunistické straně Číny, nikoli v samotné Číně, a s následnou doktrínou NATO, kterou podepsaly i středoevropské státy, včetně České republiky a Slovenska, označující Čínu za hrozbu. Profesor Krejčí zdůraznil, že Trump vnímá alarmující stav amerického státního dluhu a že ideologie nebere ohled na ekonomickou realitu. Poukázal na ironii, kdy si Spojené státy půjčují v Číně na svou protičínskou politiku, a na rizika spojená s tím, kdyby Čína začala prodávat americké dluhopisy. Podle profesora Krejčího Trump chápe, že v této situaci nejsou hlavním nepřítelem Spojených států Rusko, ale výdaje spojené s konflikty.
Profesor Krejčí charakterizoval Trumpa jako člověka s jasně definovanými národními zájmy, což platí i pro Rusko. Zatímco někteří evropští politici setrvávají v ideologických frázích a prosazují například omezování ruských diplomatů, Trumpova administrativa v Istanbulu jedná s Ruskem o stabilizaci diplomatických styků. Tento přístup se profesorovi Krejčímu jeví jako návrat k normálu. Stejně tak by Trump mohl pragmaticky jednat s Čínou, například stažením výroby čipů z Taiwanu a ponecháním Tchaj-wanu, aby se spojil s Čínou. Konflikt kolem Taiwanu označil za uměle vytvořený problém s omezeným vojensko-strategickým významem, jehož charakter lze změnit prostým rozhodnutím amerického prezidenta. Profesor Krejčí připomněl Trumpovo prohlášení o ukončení války do 24 hodin a naznačil, že by toho mohl dosáhnout například vypnutím družic pro ukrajinskou armádu. Zdůraznil, že mír by se měl stát legitimním cílem a tématem i v České republice.
V kontextu vztahu k Evropě profesor Krejčí uvedl, že Trump si evropských politiků, kteří se přizpůsobují, neváží a dává najevo svou sílu. Podle něj mají Spojené státy páky na evropské lídry, což demonstrovalo i jednání s francouzským prezidentem Macronem. Odmítnutí přijetí evropské komisařky Rubiem bylo jasným diplomatickým signálem o postavení Evropské unie v očích USA. Profesor Krejčí také poukázal na hlasování Spojených států v OSN, kde se postavily proti označování Ruska jako agresora, což považuje za správné s ohledem na počátek problémů a nedodržování dohod ze strany Evropské unie, konkrétně závazků v podobě Minských dohod. Kritizoval také politiku vůči Ukrajině, která podle něj byla od počátku špatná, a snahu o ukrajinizaci etnických Rusů označil za chybnou z pohledu evropských hodnot.
V souvislosti s českou a slovenskou politickou scénou profesor Krejčí kritizoval naivitu Václava Havla v otázkách zbrojení. Poukázal na pokrytectví současných politiků, kteří se na Havlovy hodnoty odvolávají, ale zároveň podporují zbrojení. Zdůraznil, že důraz na 2 % HDP na vojenské výdaje je nesmyslný, protože by se měl odvíjet od reálných hrozeb a rizik, nikoli od uměle stanoveného procenta. Vytvoření strašáka z Ruska předcházelo jeho invazi na Ukrajinu a vojenské výdaje NATO jsou již nyní enormní. Profesor Krejčí uvedl, že Trumpovi nejde o to, aby Evropa hromadila zbraně, ale aby je nakupovala z USA, což souvisí s ozdravením americké ekonomiky. Zároveň ale Trump vyzývá k dohodě s Ruskem a Čínou o snížení vojenských rozpočtů. Profesor Krejčí kritizoval absurdní úroveň české diplomacie a státnictví, kdy se Česká republika otočila zády ke Slovensku v době, kdy by ho měla podpořit v prosazování jeho národních zájmů. Naopak, slovenský premiér Robert Fico podle profesora Krejčího na rozdíl od českých politiků sleduje národní zájmy Slovenska a jeho přístup oceňuje i současný Washington. Kritika Fica za jeho zahraniční politiku, včetně setkání s Putinem, je neopodstatněná a snaha omezovat ruské diplomaty ze strany české vlády je v kontrastu s jednáními mezi USA a Ruskem. Profesor Krejčí také ostře kritizoval českou politickou kulturu, která namísto podpory míru přilévá olej do ohně.
V otázce Ukrajiny a jejích smluv se Západem profesor Krejčí vysvětlil, že smlouva Zelenského s Británií o spolupráci nemusí být v rozporu s případnou smlouvou s Trumpem, protože tyto smlouvy často neobsahují pevné závazky pomoci. Případná dohoda s Trumpem o nerostných surovinách by mohla být spíše přiznáním kapitulace a hodnota těchto surovin je nejistá, jelikož se nacházejí v oblastech bojů. Trumpův požadavek 500 miliard dolarů od Ukrajiny za poskytnutou pomoc vnímá profesor Krejčí jako požadavek na kapitulaci.
K tématu antirusismu profesor Krejčí uvedl, že v České republice má kořeny již v období po listopadu 1989, spojený s dezinterpretací dějin a definováním státní idey v protikladu k 21. srpnu. Zmizení ruské kultury z veřejného prostoru není náhodné a souvisí s amerikanizací politické kultury. Rusofobie je podle něj zakódována již v základech porevoluční politiky. Na úrovni Evropské unie se prosazuje anglosaská geopolitika, a to i po odchodu Velké Británie, skrze vliv amerických neziskových organizací. Protiruská ideologie v EU usnadňuje prosazování finančních nároků.
V závěru rozhovoru se diskutovalo o budoucnosti a výhledech. Profesor Krejčí uvedl, že Německo v současnosti není připraveno přejít na stranu míru a postoj budoucího kancléře bude klíčový. Trump by mohl Německo v řešení globálních problémů vynechat a soustředit se na Rusko a Čínu. Německo je důležitým lakmusovým papírkem pro úspěch Trumpovy zahraniční politiky i proto, že Česká republika je vnímána jako jeho zadní dvorek. Nikdo nedokáže s jistotou předpovědět další vývoj a je třeba pracovat s hypotézami o úspěchu Trumpovy administrativy, která čelí silnému konfliktu uvnitř amerických elit. Zásadní geopolitické změny vyžadují čas a nelze je předvídat s jistotou. Profesor Krejčí vyjádřil naději, že by Trump mohl přinést alespoň mír.
Celý rozhovor ke shlédnutí zde
USA, NATO, Rusko, Evropa, Donald Trump, Biden, Oskar Krejčí, Čína