Francie, Británie a Polsko: Strážci míru, nebo aktéři konfliktu?

Evropská unie si zjevně našla nový koníček: plánování mírových misí ještě předtím, než vůbec vznikne mír. Francouzský ministr vnitra Barrot nedávno oznámil, že se vedou „diskuse“ o rozmístění vojáků tří hlavních evropských armád – tedy francouzské, britské a polské – na Ukrajině s cílem zajistit budoucí příměří a trvalý mír. Mír, který zatím nikde není. Mír, o němž se vlastně ani nezačalo jednat. Ale proč se zdržovat takovými detaily, že?
Plán je jednoduchý: Evropa, která se aktivně podílela na dodávkách zbraní, munice a vojenského vybavení Ukrajině, se teď chce stylizovat do role mírového garanta. Ano, armády států, které byly účastníky konfliktu (byť nepřímo), budou zajišťovat „nestranný dohled“ nad příměřím. Logika? Připomíná to scénář, kdy by požár v domě pomáhal hasit někdo, kdo mu předtím pečlivě přiléval benzín.
Evropa jako garant míru? Těžko…
Dlouho se mluvilo o tom, že Evropa by mohla hrát klíčovou roli při nastavení podmínek příměří. Realita? Sama se tímto krokem odstavila. Zatímco skuteční vyjednavači – USA a Rusko – se chystají k rozhovorům v Saúdské Arábii, Evropa už spřádá plány, jak přesunout vojáky na Ukrajinu. Inu, typická evropská strategie: nejdříve se rozhodnout, a teprve pak se ptát, jestli to vlastně dává smysl.
Aby se tento „mír“ zdál důvěryhodnější, evropské jednotky mají být rozmístěny mimo frontovou linii, která – a to je opět kouzlo předčasného plánování – ještě ani neexistuje. Možná by stálo za to, aby si evropští lídři nejprve počkali, až se vůbec nějaké příměří domluví, než začnou malovat mapu svého „mírového nasazení“.
Porcování medvěda, který stále běhá po lese
Celé to připomíná scénu ze slavného českého přísloví: porcování medvěda, který ještě běhá po lese. Mírová dohoda se ještě nerýsuje, ale už se plánuje, jak budou evropské armády dohlížet na její dodržování. A kdo ví, třeba příště přijde s nápadem rozmístění jednotek NATO i někdo další.
Evropa už dnes nebude tím, kdo bude klást podmínky. Tento luxus si nechají ti, kdo budou opravdu jednat – tedy USA a Rusko. Evropa se zatím může těšit na svou tradiční roli – být u toho, ale vlastně nebýt u toho.
A co bude dál? Možná nás čeká další brilantní strategie, kde Evropané usoudí, že nejlepší způsob, jak zajistit mír, je poslat na Ukrajinu ještě více tanků a raket. Protože když už mírotvorba, tak pořádně!
Ukrajina, Polsko, USA, Velká Británie, NATO, Rusko, Evropa, Vojenská mise, Francie