Konečná: Prezident z rozvědky nevadí, ale řadový komunista ano?
Předsedkyně KSČM mluví o pokrytectví společnosti i o tom, proč komunisté nepřejmenovali svou stranu.
Rozhovor, který vzbudil pozornost i emoce. Předsedkyně KSČM Kateřina Konečná přijala pozvání do pořadu Jak to je? na YouTube kanálu Deník TO, kde čelila otázkám novináře Marka Stoniše. Už samotné představení hosta jako „Veřejného nepřítele číslo jedna“ nastavilo tón debaty, která se nebála kontroverzí. Konečná však neztratila klid – na úvodní štiplavou poznámku zareagovala s úsměvem a nadsázkou, když vybídla diváky, aby případnou kritiku směřovali raději na ni než na moderátora
Úvodní část rozhovoru se zaměřila na fenomén přežití Komunistické strany Československa po zásadních politických změnách v listopadu 1989. Marek Stoniš připomněl své tehdejší přesvědčení o brzkém zániku či transformaci strany a položil otázku, jak si Kateřina Konečná vysvětluje její současnou existenci. Konečná vysvětlila, že kromě jejího tříletého předsednictví, na kterém mají zásluhu i její předchůdci, sehrála klíčovou roli samotná doba. Podle jejího názoru si nemyslí, že tehdejší většina společnosti toužila po takto radikálních změnách a kapitalismu v jeho nejtvrdší podobě, s čímž byla spojena ztráta pracovních míst a prohloubení sociální nejistoty. Připomněla také nenaplněné sliby o zrušení vojenských bloků a dosažení životní úrovně srovnatelné s Německem, které se v "divokých devadesátkách" nenaplnily. Konečná je přesvědčena, že tehdejším lidem chyběly levicové myšlenky a sociální smír, a že komunisté, navzdory rozsáhlé anti kampani trvající desítky let, pro značnou část obyvatelstva stále představují symbol sociální jistoty. Zdůraznila, že strana byla nepřetržitě zastoupena v parlamentu od počátku, kde aktivně prosazovala levicová řešení a levicové myšlenky, a zároveň se ostře stavěla proti takzvané divoké privatizaci a dalším "zvěrstvům, která se tu děly", čímž si postupně získávala a udržovala stálou voličskou základnu. Současně připustila, že strana vždy oslovovala i část protestních voličů.
Dalším významným bodem diskuse byla odvaha Komunistické strany nepřejmenovat se v turbulentních 90. letech. Konečná v této souvislosti s odkazem na slova bývalého europoslance Miloslava Ransdorfa poznamenala, že komunistická strana byla tehdy "jediná strana v Československu tehdy nebo v České republice, ve které nejsou bývalí komunisti". Podle ní se ukázalo, že komunistické strany v okolních zemích, které k přejmenování přistoupily, nakonec zanikly, jelikož se s nimi jejich původní voličská základna již nedokázala ztotožnit. Rozhodnutí jejích předchůdců nepřejmenovat stranu považuje za prozíravé a správné. Konečná se také kriticky vyjádřila k podle ní pokryteckému přístupu společnosti k hodnocení komunistů před rokem 1989. Uvedla:
"mě fascinuje jak se ti komunisté před rokem 89 dělí na ty hodné A špatné, jak máme rozvědčíka na hradě a všechno je v pohodě, a ještě jsme si ho s nadšením a s podporou všech libtardů a kaváren pražských zvolili a z toho máme lidi kteří žili úplně normální život nikomu neublížili nic ani neovlivňovali, a protože v ty straně zůstali tak jsou naráz jako špatní a je jim to vyčítáno".
Tím poukázala na paradox, kdy je za prezidenta zvolen bývalý příslušník vojenské rozvědky a je to vnímáno bez větších problémů, zatímco řadoví členové komunistické strany, kteří vedli běžný život a nikomu neškodili, jsou za svou stranickou příslušnost neustále kritizováni. Konečná naznačila, že někteří jedinci, kteří se nejhlasitěji projevují jako antikomunisté, tak možná činí ve snaze zakrýt svou vlastní minulost a "vykoupit se" z ní.
K tomuto dodala:
"troufnu si říct, že jsou to přesně ty typy lidí, který myslím že kdyby se teď ten režim zase o 100 % obrátil tak předpokládám, že jim podepisuju členskou legitimaci první den, kdy k tomu dojde, a to jsou pro mě prostě lidi se kterýma ke kterým Já nemám důvěru a člověk má mít podle mě nějaké ukotvení nějakou hodnotou".
Tím vyjádřila svou nedůvěru k lidem, kteří by podle ní v případě změny politického klimatu bez váhání změnili své postoje a nemají podle ní "žádné ukotvení nějakou hodnotou". Moderátor v této souvislosti zmínil, že prezident nebyl nejmladší v roce 1989 a mohl si pamatovat události roku 1968, na což Konečná reagovala, že podle ní prezident v roce 1989 "prostě pokračoval jenom v tom co dělal před ním akorát to dělal pro někoho". Dodala, že každý by se měl umět ráno podívat do zrcadla a žít s tím, jak se rozhodl.
Moderátora zajímala i aktuální struktura členské základny strany, konkrétně poměr členů, kteří vstoupili před a po roce 1989, a podíl mladých lidí. Konečná přiznala, že přesná čísla nerozlišuje, ale strana má asi 16 300 členů, z nichž asi 2 500 jsou mladší, což je podle ní více než má strana Pirátů. Zdůraznila však, že existuje značné množství lidí, kteří nejsou formálními členy, ale sympatizují se stranou a aktivně se zapojují do kampaní a kandidují na komunální úrovni. Tito lidé se však často obávají veřejné identifikace s komunistickou stranou z důvodu strachu ze ztráty zaměstnání či jiných represí, což Konečná vnímá jako alarmující návrat k praktikám, o kterých se domnívala, že jsou již minulostí. V této souvislosti zmínila i případ učitelky Bednářové, která zde také seděla, jako příklad takového tlaku.
V návaznosti na vnímání členů strany moderátor poznamenal, že si představuje, jak na zasedáních Ústředního výboru strany potkává lidi s nostalgií po minulém režimu. Konečná připustila, že část členů tento sentiment sdílí, avšak zdůraznila, že současné vedení Ústředního výboru je nejmladší v historii strany a skládá se převážně z mladých lidí v jejím věku nebo mladších, většinou do 50 let. Odmítla tak stereotypní představu o straně plné stalinistů a zdůraznila, že pro ni je pragmaticky nejdůležitější "co má být dál".
Další část rozhovoru se věnovala otázce suverenity České republiky. Konečná uvedla, že v otázkách cenzury a odmítání dalšího omezování suverenity ve prospěch Evropské unie či jiných mezinárodních institucí se shodne s řadou konzervativních pravicových politiků, jako je například Petr Macinka. Je přesvědčená o tom, že by s takovými lidmi zvedla ruku stejně při hlasování o nepředávání další suverenity. Nicméně, zásadní rozpory přetrvávají v oblasti rozpočtové, sociální a majetkové politiky, jako je vlastnictví energetické infrastruktury. Konečná zdůraznila svou snahu o soběstačnou a suverénní republiku, která si chrání své hranice a má možnost svobodného rozhodování.
Konečná se velmi kriticky vyjádřila k současné obranné politice a zbrojení, které podle ní vede k zbytečnému zadlužování státu a slouží primárně k nákupu zbraňových systémů, ideálně ze Spojených států, aby se zavděčili "Trumpovi", bez reálného přínosu k bezpečnosti České republiky. Je přesvědčena, že primárním úkolem české armády by měla být obrana České republiky i hranic a také pomoc při přírodních katastrofách. Pokud armáda nebude primárně určena k ochraně státu, pak by se podle ní mělo lidem říci, že se buduje sbor pro použití na příkaz kohokoliv z Bruselu, Washingtonu, Paříže nebo Berlína. Odmítá myšlenku evropské obrany, kterou považuje za krok k federalizaci Evropy a dalšímu oslabení národní suverenity. Ostře kritizovala vládu Petra Fialy za její aktivní podporu této myšlenky a za neustálé vyvolávání strachu z Ruska, což má podle ní sloužit jako ospravedlnění pro masivní zbrojení. Tvrdí, že vláda cíleně děsí lidi už tři roky tvrzením o válce a hrozbě z Ruska, aby je přiměla poslouchat a dosáhla cíle zbrojení. Konečná by si přála, aby kampaň před volbami nebyla o zbrojení a strachu, ale o suverenitě, soběstačnosti a reálných problémech 80 % obyvatel, kterým se pod touto vládou žije hůře. Odmítá nálepkování kohokoliv s jiným názorem jako "proruského dezoláta". Kritizuje, že vláda na jedné straně tvrdí, že na nic nemá peníze a zvyšuje daně, a na druhé straně bez problémů schvaluje obrovské sumy na zbrojení, například na F-35, které podle ní Česká republika nepotřebuje.
Palčivým tématem byla i otázka financování a fungování České televize. Konečná nechápe důvody pro zvyšování televizních poplatků a je přesvědčena, že existují alternativní způsoby financování, jako je například předplatné. Podmínkou by však podle ní bylo, aby archiv a veškerý majetek České televize zůstal ve vlastnictví státu, aby se zabránilo jeho případnému rozdělení mezi soukromé subjekty. Kritizovala také praktiky některých reportérů České televize a jejich subjektivní pojetí demokracie, kdy jsou schopni ujet stovky kilometrů a pronásledovat ji i přes její jasné odmítnutí rozhovoru, což označila za "službu veřejnosti" v jejich pojetí. Domnívá se, že divákům by mohla své názory sdělit napřímo bez toho, aby reportéři její slova stříhali a dávali věty do úst. V tématu České televize se podle ní shodnou všichni kromě "provládní pětidemolice", která ji potřebuje pro své volební šance. Poukazuje na to, že v radě ČT sedí zástupci této pětidemolice a zvedají ruce, protože jinde takový prostor nedostanou. Připouští, že většina společnosti se stále dívá na ČT, i když jí možná už nevěří úplně.
V obsáhlé části rozhovoru se Konečná věnovala vztahu mezi internacionalismem a národním charakterem komunismu. Uvedla, že v čisté podobě komunismus prakticky neexistoval a že se jedná spíše o zmatení pojmů, přičemž poukázala na specifický vývoj socialismu v Číně, který zlepšil životní úroveň stovek milionů lidí. Zdůraznila, že její strana rozhodně nechce, aby se Česká republika vzdávala své suverenity, což bylo hlavním důvodem jejich silné kritiky smlouvy s USA a především česko-vatikánské smlouvy. Tu označila za "zvěrstvo" z mnoha důvodů, včetně možného krytí sexuálních zločinů, a především vyplácení miliard korun církvím a vracení majetku, což je podle ní v přímém rozporu se sekulárním charakterem státu. V této souvislosti s ironií poznamenala, že by se "ten Masaryk v tom hrobě obracel". Internacionalismus pro ni znamená především spolupráci mezi státy, ale zároveň zdůrazňuje potřebu chránit národní hranice, usilovat o soběstačnost v klíčových oblastech a zachovat suverenitu v rozhodování. K tomu je podle ní potřeba mít politiky, kteří chtějí být suverénní, a ne se podřizovat.
Konečná se nevyhnula ani hodnocení historických událostí a osobností. Kritizovala selektivní přístup k historii, kdy je například nekriticky uctíván Masaryk, zatímco se přehlížejí současné problémy. Připomněla historický fakt, že Václav Havel byl v prosinci 1989 zvolen prezidentem právě hlasy komunistických poslanců, což podle ní bylo v dané situaci logickým krokem, směřujícím k zabránění krveprolití. Toto rozhodnutí považuje za menší "trauma demokracie" než pozdější okolnosti Havlovy volby, kdy měl být krátce zadržen Miroslav Sládek. Odmítla neustálé výhrůžky a obviňování komunistů po roce 1989 a zdůraznila, že za jejich vlády žila značná část společnosti "úplně pohodovej normální život" a došlo k realizaci mnoha významných projektů, jako jsou přehrady, bytová výstavba a jaderná elektrárna. Poukazuje na to, že od doby, kdy nevládnou komunisté, se nepostavila ani jedna přehrada a výstavba bytů stagnuje, zatímco dostavba jaderné elektrárny byla zahájena komunisty. Připustila, že docházelo i k negativním jevům, ale většina lidí měla jistotu a stabilní životní úroveň a šanci na dovolenou a normální život. Její pohled na "divoká devadesátá léta" se zásadně liší od moderátora, který je naopak považuje za "světlé nejsvětlejší okamžik" české historie. Konečná vyjádřila překvapení nad tím, že Danuše Nerudová mohla být zvolena rektorkou univerzity s mezerami v základních znalostech a přirovnala to k paradoxu zvolení Havla komunisty v roce 1989. Zmínila, že komunisté tehdy ztratili moc a chtěli zabránit krveprolití, což považuje za jejich velkou zásluhu.
V závěrečné části rozhovoru se diskutovalo o budoucnosti Komunistické strany a její účasti v koalici "Stačilo!". Konečná odmítla spekulace o zániku strany a poukázala na příklady komunistických stran v západní Evropě, které se stávají součástí širších levicových bloků, ale zachovávají si svou vlastní identitu a program. Účast v hnutí "Stačilo!" vnímá jako strategický krok s cílem zabránit propadnutí hlasů vlastenecky orientovaných levicových voličů, kteří v současné politické situaci nemají relevantní zastoupení. Vysvětlila, že se rozhodli nekandidovat samostatně a nabídnout své kandidáty hnutí Stačilo! z důvodu tlaku na nepropadnutí hlasů a absence vlasteneckého levicového hnutí, protože Tomio Okamura si zabral pravicovou část. Program koalice bude podle ní jednoznačně levicový, ale zároveň bude obsahovat i prvky, které mohou být pro mnohé překvapivé a jeho cílem je otevřít důležitá témata, která jsou v současné společnosti potlačována a o kterých se lidé bojí mluvit. Cílem je podle ní otevřít témata, která jsou potlačována a o kterých se lidé bojí mluvit, a ne jenom řešit otázky války a zbraní, které prosazuje ODS. Moderátor na závěr poděkoval za rozhovor a Konečná ocenila jeho práci a otevřenost k různým názorovým proudům a doporučila i levicově orientovaným divákům, aby sledovali jeho pořady, aby získali přehled o názorech pravicové strany. Poděkovala mu za to, že se nebojí dělat rozhovory s lidmi, kteří by se možná nedostali do České televize, a psát o tématech, která jsou aktuální, i když jsou tak trochu "podprahová". Doporučila levicovým divákům, aby ho četli, aby poznali názory pravice.
Celý rozhovor ke zhlédnuti zde
KSČM, Kateřina Konečná, Prezident republiky, Maek Stoniš, komunismus, rozvědka