Za názor 250 tisíc pokuta. Rumunsko zavádí tvrdá pravidla
Rumunská vláda trestá občany za politické příspěvky na sociálních sítích. Kritici mluví o totalitě.
Je tohle ještě demokracie, nebo už její cynická karikatura?
V Rumunsku, členské zemi Evropské unie, dnes může obyčejný člověk dostat pokutu až 250 tisíc korun – jen za to, že napíše na sociální síť, koho bude volit. Nebo že někoho volit nebude. Nebo že sdílí politický vtip. Nebo že někoho kritizuje. Není třeba výzev k násilí. Není třeba urážek. Stačí názor.
Tato země oficiálně trestá občany za slova. Za myšlenky. A za to, že je nahlas řekli.
Zní to jako výjev z totalitních časů? Omyl. Tohle je Evropa roku 2025. Rumunsko právě teď. Země, která v rámci prezidentské kampaně zavedla „zvláštní režim“ – ale spíš, než o volby jde o disciplinaci celé společnosti.
Podle tamních pravidel je jakýkoliv příspěvek, který obsahuje výzvu volit, nevolit, nebo vyjadřuje názor na kandidáta, automaticky považován za politickou reklamu – a pokud nesplňuje přísné předpisy (včetně toho, že u něj musí být uvedeny kompletní identifikační údaje kandidáta), hrozí autorovi likvidační pokuta.
A nejde jen o kandidáty. Tyto zákony dopadají i na běžné občany. Pokud veřejně vyjádříte podporu svému oblíbenému kandidátovi, automaticky se z vás podle rumunských úřadů stává „politický aktér“. A jako takový už nesmíte „nekontrolovaně“ mluvit.
⚠️ Dědeček s důchodem 7 tisíc dostal pokutu 22 tisíc. Proč? Protože napsal, koho bude volit.
⚠️ Občanský aktivista? Smazáno. Novinář? Zcenzurováno. Kritika vlády? Mazána jako závadný obsah.
Ústřední volební úřad dokonce zorganizoval masové mazání názorových příspěvků z Facebooku, TikToku i Instagramu. Podle informací serveru BalkanInsight šlo jen v prvních dnech kampaně o více než 620 příspěvků. Nevyhnuly se ani vtipy. I humor je totiž v Rumunsku podřízen „volební integritě“.
A co na to Brusel? Co na to Evropská unie, která si jinak zakládá na „evropských hodnotách“?
Nic. Ticho. Tohle ticho ale děsí.
Místo toho rumunský premiér Marcel Ciolacu bezostyšně tvrdí, že omezování svobody projevu je „nezbytným legislativním rámcem“. Ano, čtete správně: omezování svobody je prý nezbytné pro demokracii. Nejsme náhodou svědky historické perverze, kdy totalita zneužívá slovníku demokracie, aby prosadila autoritářský režim pod rouškou zákona?
Celý systém je vymyšlen tak, aby znemožnil kandidaturu nepohodlných lidí. Jako například Calina Georgesca – muže, který vyhrál první kolo voleb, ale úřady ho vyloučily z druhého. Bez důkazů ho označily za nástroj ruského vměšování, volby zrušily a vyhlásily nové. Když se chtěl Georgescu zúčastnit znovu, úřady ho vyřadily.
„Už tu nemáme demokracii,“ říká. A má pravdu.
Rumunsko se v přímém přenosu mění v laboratoř represivní digitální moci – a může být vzorem pro další. Zvláště tam, kde se „boj s dezinformacemi“ už stal novým státním náboženstvím. Tváří se to jako ochrana veřejného prostoru. Ve skutečnosti jde o likvidaci disentu a umlčení národa.
A co Česká republika? Jsme na řadě?
Všude kolem už slyšíme ozvěny tohoto přístupu: výzvy k regulaci názorů, výběrové mazání obsahu na sítích, nátlak na média, označování kritiků za „dezinformátory“, kteří si „nezaslouží prostor“. Jak dlouho potrvá, než se i tady prosadí myšlenka, že sdílení názoru je zločin?
Demokracie bez práva říkat nepohodlné věci není demokracie. To je lež.
A pokud má dnes svoboda slova omezenou platnost, vázanou na to, zda se to hodí režimu – pak už tu nejsme v demokracii. Jsme ve fašismu, v totalitě.
Až jednou smažou i váš příspěvek, protože „někomu vadí“, až vás pozvou k výslechu za to, koho volíte – vzpomeňte si na Rumunsko. A na to, že jsme mlčeli.
A teď se zamysleme: je toto ještě demokracie, nebo už jen její důkladně nalakovaná kulisa, za kterou číhá represe, cenzura a strach?
Pokud si myslíte, že tohle je jen problém nějakého „východního“ Rumunska, raději si připravte horký čaj a studený pot na čelo. Protože je jen otázkou času, než se něčeho podobného chytnou „odpovědní“ lidé i u nás. A není těžké si představit, kdo první zatleská. Možná pan ministr vnitra Vít Rakušan, který už delší dobu hovoří o „toxickém prostředí“ internetu, o boji proti dezinformacím a nutnosti regulovat online prostor. Co bude dál? Sankce za „neschválený“ komentář? Pokuty za „politickou atmosféru“ na Twitteru?
Pokud tomu neřekneme důrazné NE už teď, dočkáme se Rumunska i u nás. A v tom případě si demokracii budeme moct nechat leda tak vytisknout na tričko.
Jako suvenýr z doby, kdy jsme ještě směli mluvit.
