Fiala opět přistižen při lži: Vrátili jsme Česku respekt v zahraničí? Realita ukazuje opak
Když premiér Petr Fiala opakovaně tvrdí, že jeho vláda vrátila Česku respekt na mezinárodní scéně, mnozí se ptají: Kde jsou důkazy? Naopak, realita naznačuje, že respekt Česka mezi světovými lídry spíše upadá, což dokazují konkrétní situace.
Ostuda v Paříži
Jedním z nejvýraznějších příkladů byl nedávný summit v Paříži, kam prezident Emmanuel Macron pozval klíčové evropské lídry k diskusi o aktuálních otázkách. Kdo mezi nimi chyběl? Český premiér Petr Fiala. Toto opomenutí bylo vnímáno jako jasný signál, že Česko nehraje v evropské diplomacii významnou roli. Pokud by mělo respekt, jak tvrdí vláda, bylo by u stolu. Tato skutečnost podtrhuje dlouhodobý trend, kdy česká diplomacie zůstává v pozadí a není považována za klíčového hráče v evropských otázkách.
Ukrajina: Proč Luhansk?
Dalším problematickým bodem bylo přidělení separatistické Luhanské oblasti České republice v rámci poválečné obnovy Ukrajiny. Ukrajinský premiér Denys Šmyhal v létě roku 2022 přednesl na konferenci ve Švýcarsku návrh na poválečnou obnovu Ukrajiny, podle něhož měla na Českou republiku zbýt rekonstrukce separatistické Luhanské oblasti. To si můžete tisíckrát myslet, že vracíte zahraniční respekt... Jenže pak na vás k poválečné obnově zbyde něco, co bude po válce s vysokou pravděpodobností ruské, takže vy nebudete mít poválečně obnovovat co, a respekt je ten tam. Tento krok nejenže vyvolal otázky ohledně toho, zda Česko bylo při rozdělování poválečné obnovy bráno jako významný partner, ale také naznačil, že vláda není schopna efektivně prosazovat české zájmy a strategii. Zatímco jiné státy si zajistily obnovu důležitých průmyslových či ekonomicky výhodných oblastí, Česku zůstala pravděpodobně geopoliticky ztracená zóna.
Síkelovo fiasko v Evropské komisi
Česká snaha získat ekonomicky silné portfolio v Evropské komisi pro Jozefa Síkelu skončila nezdarem. Místo toho Česko získalo jen slabší roli, což ukazuje, že jeho schopnost prosazovat své zájmy na evropské úrovni je mizivá. Pokud by bylo respektovanou zemí, mělo by silnější pozici. Tento výsledek jen podtrhuje neschopnost vlády zajistit si klíčové postavení v evropské exekutivě a potvrzuje, že Česko nemá v Bruselu dostatečný vliv.
Nezváni na klíčová setkání
Fiala nebyl pozván nejen na pařížskou schůzku, ale ani na prosincovou večeři s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským. Zatímco jiné státy byly u toho, Česká republika chyběla. Opět se ukazuje, že země nepatří mezi rozhodující hráče. Tento trend ukazuje, že Česko je vnímáno jako druhořadý partner, který sice podporuje evropské iniciativy, ale není vnímán jako klíčový člen rozhodovacího procesu.
Vlastní slova proti sobě
Premiér nejprve tvrdil, že schůzka v Paříži „nic nevyřeší“, ale jeho ministr zahraničí Jan Lipavský přiznal, že se Fialu snažili do Paříže dostat. Tento rozpor pouze umocňuje dojem, že český premiér nemá v zahraniční politice váhu a jeho rétorika často nekoresponduje s realitou. Tato nekonzistentnost v komunikaci a diplomatických krocích oslabuje důvěryhodnost české zahraniční politiky.
Pokud to zrekapitulujeme: nejenom, že Fialu nepozvali... Nejenom, že to poukazuje na vcelku jasný nerespekt. Ale ještě se Lipavskému povedlo Fialu zesměšnit, když po jeho suverénním vyjádření, jak je setkání na nic, přiznal, že tam vlastně Fiala mooooc chtěl. Jen jeho tam nechtěl nikdo. Tento moment dokonale ilustruje nejen slabou pozici českého premiéra na mezinárodní scéně, ale i neschopnost vlády udržet jednotnou komunikaci a strategii v otázkách zahraniční politiky. Když vláda není schopna dostat premiéra ke klíčovým jednáním, je těžké hovořit o jakémkoliv respektu.
Kde je evropská jednota?
Česká vláda často hovoří o evropské jednotě, ale realita je jiná. Silnější státy si prosazují své zájmy a slabší, jako Česko, se ocitají mimo hlavní dění. Pokud by Praha měla respekt, musela by být přítomna tam, kde se rozhoduje. Naopak, absence české účasti na klíčových jednáních ukazuje, že evropští lídři mají jiné priority a český hlas není dostatečně silný, aby byl brán vážně.
Posun vlivu mimo Evropu
Navíc, zatímco se Česko snaží hledat uznání mezi evropskými lídry, globální mocenské těžiště se posouvá mimo Evropu. Spojené státy, Čína, Indie a další mocnosti formují světovou politiku, zatímco Evropa včetně Česka ztrácí vliv. Česká zahraniční politika by se měla více zaměřit na navazování strategických partnerství mimo Evropu, aby nezůstala závislá pouze na vnitroevropském dění.
Bez respektu
Zatímco vláda tvrdí, že Česko je respektovanou zemí, realita ukazuje něco jiného. Pokud by byl Fiala skutečně respektovaným premiérem, byl by zván na klíčová jednání, Česko by získávalo silné pozice v mezinárodních institucích a mělo by možnost aktivně ovlivňovat dění ve světě. Namísto toho se ukazuje, že stejně jako premiér nerespektuje názory jiných, nerespektuje nikdo ani jeho. Tento trend se stává čím dál patrnějším a otázka zní, zda si to česká vláda uvědomuje, nebo se pouze snaží vytvářet iluzi mezinárodního úspěchu pro domácí publikum.
