Doležalovy kydy
Přiznávám, že navštívit web Forum24 a pustit se do četby jeho článků vyžaduje notné dávky masochismu – nebo alespoň zdravého smyslu pro ironii. Přesto, s hlubokým dechem a sebezapřením, jsem se odhodlal ponořit do tohoto digitálního masokvětu. Mezi různými perličkami, které tam člověk může najít, mě zvláště zaujal článek pana Jiřího X. Doležala "Chucpe revoluce: vidláci všech zemí se spojili".
Už samotný název článku nám dává tušit, jaké sympatie – nebo spíše antipatie – vůči zemědělcům dotyčný autor chová. A jak se ukázalo, obsah článku tuto představu jen potvrzuje, balancujíc mezi sarkasmem a kritikou s takovou grácií, jakou bychom očekávali od baletky na poli min.
Ve svém posledním epickém díle "Chucpe revoluce: vidláci všech zemí se spojili", Jiří X. Doležal, známý svým tupým perem, a ještě tupějším úsudkem, se pustil do boje proti armádě zemědělců s vidlemi v ruce, kteří si troufnou chtít něco víc, než jen pokorně orat pole a sklízet úrodu. A jakou zbraň si pro tento boj vybral? Samozřejmě tu nejúčinnější – ironii doplněnou o špetku sarkasmu.
Představte si scénu: zemědělci, ti nevděčníci, se domáhají větších příjmů, než mají kardiochirurgové či jaderní fyzikové. Doležal, s kalkulačkou v ruce, to nemohl nechat jen tak a rozhodl se vykreslit tento absurdní obraz s takovou přesností, že by mu záviděl i Bosch ve svých vizích pekla. Je přece zcela přirozené, že každý zemědělec po večerech sní o tom, jak překoná platové relace akademických elit. Kdo by nechtěl?
Ale Doležal nezůstává jen u peněz. Ne, to by bylo příliš jednoduché. Jde hlouběji a s neotřesitelnou logikou se ptá, proč vlastně ti zemědělci blokují dálnice. Proč nezůstanou na svých polích, kde jim je přece nejlépe? Možná si myslí, že stát na silnici s transparentem je moderní forma agrikultury.
A pak tu máme německé zemědělce s jejich "nestoudnými" požadavky. Zde Doležal překračuje hranice běžné ironie a vstupuje do sféry ultra-ironie. Zastavit vývoz, který ohrožuje drobné farmáře v rozvojových zemích? Zamezit levnému dovozu? Spravedlivé ceny? Ach, jak roztomilé. Doležal připomíná, že svět není pohádka a zemědělci by se měli probudit z toho krásného snu o spravedlnosti a rovnosti.
Ve svém mistrovském díle plném kritiky a ironie, kdy se pustil do zemědělců a jejich protestů, Doležal nezapomněl přiložit ruku k dílu i v případě mediálního pokrytí této události. Ve své analýze zmiňuje, že si vybral čtyři články z celé ohrady textů věnovaných chystanému protestu zemědělců. A jak je jeho dobrým zvykem, když narazí na něco, co nesedí do jeho koncepce světa, nezdráhá se použít své tupé pero k hanlivému označení. Tentokrát se jeho kritika dotkla televize KTV, kterou s gustem a bez okolků označuje za "známou dezolátsko-dezinformační televizi KTV".
Je zřejmé, že Doležalovi vadí, že KTV, podobně jako jiné platformy, chystanou demonstraci nejen podporuje, ale i se věnuje její propagaci. V této souvislosti Doležal poukazuje na širší spektrum podpory, kterou protest zemědělců obdržel, avšak KTV si vybral jako příklad pro svou kritiku, pravděpodobně kvůli jejímu odlišnému názorovému zaměření od toho, které preferuje on sám.
V Doležalově světě se tak každý, kdo poskytuje prostor odlišným názorům nebo podporuje něco, s čím on nesouhlasí, stává terčem jeho sarkasmu a ironie. Na závěr Doležal naznačuje, že ti, co si troufnou chtít lepší podmínky pro zemědělství, ve skutečnosti žádají návrat socialismu. Ano, protože každý požadavek na zlepšení je vlastně skrytá touha po návratu k plánované ekonomice. Kdo by to byl řekl?
Tak nám Doležal, s ironií ostrou jako vidle, předkládá svůj pohled na svět, ve kterém zemědělci místo práce na poli sní o revoluci. A my? My si můžeme jen tiše přát, aby naše vidle zůstaly v kůlně a naše snění bylo o něco méně revoluční.
