Andor Šándor: Této válce se dalo předejít
Generál Andor Šándor v rozhovoru s Martinou Kociánovou opakovaně zdůrazňuje, že ukrajinskému konfliktu se dalo a mělo předejít. Podle jeho slov o tom mluvil od samého počátku. Věří, že kdyby byl Donald Trump v roce 2022 v Bílém domě, k této válce by nedošlo. Šándor se ptá, zda by Evropa nebyla bezpečnější, kdyby na summitu v Bukurešti v roce 2008 nedošlo k tlaku na pozvání Ukrajiny do Aliance, a kdyby nebyl takový vývoj po Majdanu v roce 2014. Podle jeho názoru byla nezávislá, prosperující a ekonomicky silná Ukrajina to nejlepší, co mohlo v Evropě ve vztahu k Rusku být, ale tento plán se bohužel nezdařil.
Ačkoliv jak Putin, tak Zelenskyj vyjadřují přání dosáhnout míru, je podle Šándora zřejmé, že si pod tímto pojmem každý představuje něco jiného. V souvislosti s často zmiňovaným „spravedlivým mírem“ generál poznamenává, že si nepamatuje konflikt, ve kterém by poražená strana zásadně diktovala podmínky mírové smlouvy. Obvykle si je diktuje ten, kdo vyhrává. S návratem Donalda Trumpa do Bílého domu se podle něj silněji mluví o potřebě rychlého nastolení míru a ukončení zabíjení a ničení.
Šándor klade velký důraz na důležitost pravdy v rozhodovacím procesu. Tvrdí, že pokud si lidé odpovědní za rozhodnutí neřeknou pravdu o situaci, nebo pokud podlehnou svým zbožným přáním, logicky musí dělat špatná rozhodnutí. Připomíná známé rčení, že první obětí každého konfliktu je pravda. V kontextu války na Ukrajině a tvrzení o vítězství jedné či druhé strany Šándor nabádá k tomu, aby si Západ, pokud chce být nápomocný při uzavření přijatelného míru, nalil čistého vína a reálně zhodnotil situaci.
Na otázku Martiny, jaké podmínky uzavření míru by byly pro Ukrajinu nepřijatelné, Šándor přiznává, že nevidí do hlavy Zelenského ani jeho okolí. Nicméně chápe, že ukrajinské vedení musí brát v potaz snižující se veřejnou podporu po třech letech konfliktu. I přes to Šándor uznává, že Zelenskyj odvedl obrovský kus práce při udržení Ukrajiny a západní podpory. Klíčové bude nalezení takové formulace dohody, aby obě strany mohly tvrdit, že vyhrály, což bude velmi těžké vykalibrovat a prodat doma. Podle něj si ani jedna strana nemůže dovolit přijít a říct, že prohrála.
Šándor považuje za naprosto nereálnou představu, že by se Rusko vzdalo všech dobytých území a Krymu. Kdo si to myslí, neměl by podle něj ani vstupovat do jednání, protože to nikam nepovede. Stejně tak si nelze představit, že by ukrajinské velení mohlo svým lidem říct, že utrpěli takové ztráty a zničení země kvůli špatnému odhadu. Proto bude nutný kompromis, s čímž podle Šándora pravděpodobně počítá i Rusko. Otázkou zůstává, kdo bude v pozici, aby ustupoval ze svých nároků, a zda se to podaří vyjednat v krátkém čase.
Jako možnou „skrytou mrkvičku“ pro Ukrajinu zmiňuje Šándor členství v Evropské unii, ačkoliv uznává, že toto je záležitost všech členských států a bude složité ho zajistit. Zásadní pro Ukrajinu bude získání bezpečnostních garancí, bez nichž by ukončení války bez zisku čehokoliv bylo pro ni osudové a pro vedení v Kyjevě smrtelné. Pokud nedojde k příměří s jasnou cestou k mírové dohodě, hrozí, že se z konfliktu stane zamrzlý konflikt, který bude generovat mnoho problémů. Šándor varuje před snahou o dosažení dohody, která by byla jen „přemalovanou“ dohodou Minsk II., zvláště když i Merkelová, Sarkozy a Hollande připustili, že to byla jen finta. Rusko takovou dohodu již neakceptuje.
Generál Šándor konstatuje, že v současné situaci má Rusko „delší konec provazu“, což je realita, ze které by se mělo vycházet. Otázkou je, do jaké míry a jak bude Donald Trump schopen tuto situaci změnit. Je však podle něj nereálné, aby Rusko po takových ztrátách prostě ustoupilo. Rusko bude nepochybně trvat na Krymu a na nějakém statutu ruskojazyčných území. Šándor připomíná, že již v roce 1991, při rozpadu Sovětského svazu, Boris Jelcin naznačoval, že pokud Ukrajina nechce návrat ke komunistickým pořádkům, měla by vrátit Krym a ruská území, která administrativně získala.
Šándor zpochybňuje, zda se Západ a ukrajinské velení budou schopni postavit před své občany a přiznat, že jejich odhady byly špatné po takových obětech a zničení. Proto obě strany musí mít hmatatelný pocit, že neprohrály, a bude nutný kompromis. Šándor také pochybuje o představě, že by na demarkační linii mohly působit vojenské síly západních zemí, protože Rusko tomu dosud bránilo a pravděpodobně s tím nebude souhlasit ani nyní. Základem je podle něj příměří s jasnou cestou k dosažení mírové dohody.
V souvislosti s možným budoucím vývojem Šándor nevylučuje partyzánské boje na územích, která by zůstala pod ruskou kontrolou. Ukrajinci již prokázali schopnost komplikovat život ruským silám na Krymu a v dalších oblastech. Na druhou stranu se zamýšlí nad tím, jak by se po případném stažení Ruska z těchto území obnovilo soužití mezi oběma znepřátelenými stranami. Násilné donucení Ruska k ústupu považuje za nereálné. Celkově vnímá konflikt jako kombinaci občanské války a agrese Ruské federace do jednoho poměrně zásadního konfliktu v Evropě po druhé světové válce.
Šándor souhlasí s názorem Donalda Trumpa, že každá velmoc je nervózní, když se k jejím hranicím blíží jiná velmoc, a to považuje za projev reálné politiky. Domnívá se, že se této válce mělo vyhnout za každou cenu a mělo se jednat. Připomíná, že již dříve svým partnerům říkali, že nezávislá, prosperující a ekonomicky silná Ukrajina je to nejlepší pro Evropu i pro Rusko, ale tento plán se bohužel nevydařil. Události z roku 2008 považuje za začátek cesty, která by mohla přerůst ve velkou válku v Evropě, pokud se nezastaví a nevyřeší v rámci nové bezpečnostní architektury. Šándor je přesvědčen, že spoléhat se pouze na zbrojení nemusí být správná cesta a že je nutná i diplomacie, tzv. „corrective diplomacy“, tedy diplomacie za použití síly.
Šándor se domnívá, že je příliš zjednodušující dívat se na předchozí americké prezidenty a tvrdit, že pouze podcenili Rusko. Podle něj Západ možná nedocenil, jak Rusko vnímalo vývoj po rozpadu bipolárního světa a rozšiřování NATO. Ačkoliv Spojené státy nikdy formálně neslíbily nerozšiřování Aliance, kontext jednání po sjednocení Německa mohl v Rusku vyvolat určitá očekávání ohledně bezpečnostní architektury v Evropě. Šándor zmiňuje, že Rusové několikrát žádali o vstup do Aliance, ale Bill Clinton to odmítl. Rusko si prý představovalo, že Aliance a Partnerství pro mír budou součástí OBSE, ale Západ stále vnímal Rusko stereotypně jako bývalý Sovětský svaz. Šándor věří, že Donald Trump by takovou eskalaci nikdy nepřipustil.
Generál Šándor vyjadřuje znepokojení ohledně toho, kdo vlastně rozhodoval v Bílém domě za prezidenta Joe Bidena, s ohledem na jeho kognitivní schopnosti a některé veřejné incidenty. Zmiňuje například situaci, kdy byla Bidenovi vypnuta tisková konference, což považuje za děsivou ukázku a ptá se, komu má člověk v takové situaci věřit, když Bílý dům i mainstreamová média to kryla. Spekuluje, že v pozadí mohli stát například Antony Blinken nebo Barack Obama.
Celý rozhovor zde
Ukrajinský konflikt, Ukrajina, NATO, Rusko, Andor Šándor, Krym