Změna režimu? Konference Svatopluk navrhuje silnější stát a jiný směr zahraniční politiky
Na konferenci zazněly návrhy na změnu ústavy, zrušení Senátu, posílení prezidenta i úvahy o odchodu z NATO.
Na půdě hotelu Duo v Praze se konala významná konference spolku Svatopluk s názvem "Východiska a vůle ke změně režimu", která se podle úvodních slov předsedy spolku, profesora Petra Druláka, zjevně stala dosud největší a nejvýznamnější akcí v historii tohoto uskupení. Cílem konference bylo představit a diskutovat o potřebě a možnostech změny základního nastavení politiky v České republice.
Profesor Drulák v úvodním slově definoval změnu režimu jako změnu základních pravidel politické hry, fungování hlavních institucí státu, vztahu mezi státem a společností, vztahu mezi demokraticky volenými institucemi a hospodářstvím a také mezinárodního ukotvení země. Tato změna by měla sestávat z desítek, někdy drobných, někdy vážnějších kroků, které by dohromady vedly k prosperitě, svobodě a demokracii, a to jako reakce na to, co profesor Drulák označil za nastupující novodobou totalitu. Důvody pro tuto změnu spočívají podle něj v tom, že za současného nastavení není možná skutečná demokratická změna, neboť volba mezi stávajícími politickými silami nepředstavuje uspokojivé řešení. Proto je nutné volit ty, kteří usilují o změnu základních pravidel hry.
Profesor Drulák zdůraznil, že politika míru a dosažení prosperity srovnatelné s bohatšími sousedy, stejně jako zachování národní identity v kontrastu s "multikulturním chaosem", se neobejdou bez změny režimu. Následně shrnul základní rysy navrhovaných změn do čtyř oblastí: svrchovaný a silný, ale demokraticky odpovědný stát se silnou rolí prezidenta a přímou demokratickou kontrolou, společnost bránící se "rozkladné ideologii" a vzdorující oligarchii, ekonomika žijící sociální spravedlností, s maximálním prostorem pro malé a střední podniky a kontrolou velkých, a zahraniční politika budující středoevropské partnerství a pragmatické, vzájemně výhodné vztahy i mimo tento region. Profesor Drulák avizoval, že detaily těchto změn budou představeny na podzimní konferenci, a zdůraznil, že uskutečnění změny režimu bude záviset na mobilizaci společenské energie a na vůli národa.
Po úvodním slově profesora Druláka vystoupil docent Zdeněk Koudelka, který se zaměřil na oblast státu, institucí a ústavy. Kritizoval nestabilitu vlád od roku 1993, kdy průměrná životnost vlády je pouhé dva roky, a poukázal na to, že většina vlád nevydrží celé čtyřleté funkční období. Podle něj tato nestabilita, často způsobená širokými koalicemi s ideově protichůdnými stranami, vede k rozpadu volebních programů a k pocitu voličů, že volby nic nemění. Jako inspiraci pro řešení vidí státní změnu ve Francii v roce 1958 provedenou Charlesem De Gaullem.
Navrhuje posílení voliče zesílením významu vítěze voleb a jeho individuální odpovědnosti prostřednictvím posílení role prezidenta a zavedení poloprezidentské formy vlády. Prezident by měl být přímo volen, měl by jmenovat a odvolávat vládu, která by nemusela žádat o důvěru parlamentu, i když by jí parlament mohl vyslovit nedůvěru. Prezident by také jmenoval šéfy významných úřadů, rozpouštěl parlament za určitých podmínek a měl právo veta. Zároveň by byl odvolatelný lidovým hlasováním. Docent Koudelka navrhuje jednokomorový parlament o 151 poslancích volený na pět let smíšeným systémem s většinovým prvkem pro posílení vládní stability a poměrným pro zachování politické pestrosti. Důležitou roli by mělo hrát referendum vyhlašované prezidentem nebo na návrh občanů, konané spolu s volbami. V oblasti soudnictví zdůraznil svrchovanost státu a vlády lidu, z čehož plyne, že ústava má přednost před právem Evropské unie a Ústavní soud není nadřazen ústavodárci. Navrhuje snížení počtu soudců Ústavního soudu a zpřísnění podmínek pro rušení zákonů, přičemž Ústavní soud by neměl rušit ústavní zákony. Dále navrhuje vypuštění práva na azyl z listiny základních práv a svobod.
Dalším řečníkem byl Mgr. Michal Semín, který rozvinul myšlenku profesora Druláka o motivech ke změně režimu. Argumentoval, že současný režim, označovaný jako liberální demokracie, se vzdaluje skutečné demokracii a nabývá totalitních rysů. Podle něj podstata totality nespočívá v násilí a zákazu voleb, ale v zavedení mechanismů, které zajišťují kontinuitu režimu bez ohledu na výsledky voleb, a v existenci totalitní ideologie, kterou vidí v progresivismu. Mgr. Semín zdůraznil kruciální význam národa a rodiny jako společenství, která jsou progresivisty napadána. Hovořil o potřebě rehabilitace státu jako pečovatele o obecné dobro, kritizoval privatizaci státní moci nadnárodními organizacemi, korporacemi a ideologickými menšinami sledujícími soukromé zájmy. Podpořil posílení státu v jeho nezastupitelných rolích a princip subsidiarity, přičemž navrhl reformu územního členění a státní správy s posílením okresů a snížením počtu krajů.
Zdůraznil, že demokracie je nejsilnější ve spojení s národem, který tvoří jazyk, tradice, sdílená historie a kulturní výdobytky. Varoval před přílivem osob z odlišného prostředí z důvodu ohrožení národní identity a odmítl vnímání země jako pouhého prostoru pro migraci. Za úhelný kámen národa označil rodinu, a to i vícegenerační, a požadoval ústavní ochranu manželství muže a ženy. Kritizoval nadnárodní řízení a nedemokratické praktiky Evropské unie. Za další problém označil zahraničně financované nevládní organizace, které podle něj upevňují stávající režim a měly by být registrovány jako zahraniční agenti. Legitimním pojítkem mezi občanskou společností a státem jsou podle něj politické strany, které by měly reprezentovat reálné zájmy a být financovány z členských příspěvků, stranického podnikání a státního rozpočtu. Zdůraznil, že ke zlepšení společenských poměrů je kromě institucionálních změn nutná i poptávka po změně a převládající přesvědčení ve společnosti.
Docentka Ilona Švihlíková se ve svém vystoupení zaměřila na ekonomicko-sociální dimenzi změny režimu. Za klíčovou označila ekonomickou svrchovanost, tedy schopnost státu samostatně rozhodovat o svých ekonomických záležitostech bez vnějších tlaků. Kritizovala dlouhodobou pozici české ekonomiky jako závislé ekonomiky a zdůraznila potřebu vytvoření manévrovacího prostoru pro samostatné ekonomické rozhodování, včetně měnové a fiskální suverenity (zachování české koruny), energetické a potravinové soběstačnosti a kontroly základní infrastruktury. Důležitou kategorií je podle ní odolnost ekonomiky, tedy schopnost odvracet negativní šoky, diverzifikovat obchodní partnery a mít silné domácí ekonomické struktury. Navrhované změny zahrnují obranu ekonomiky před oligarchií omezením "dobývání renty" a vlivu zájmových skupin na státní politiku, posílením státu v roli regulátora a vymáhatele pravidel, a podporou ekonomické demokracie (družstevnictví, zaměstnanecké akcie). Dalším bodem je posílení národních podnikatelských subjektů (malých, středních, rodinných firem, družstev) namísto preferování nadnárodních společností, které výrazně přispívají k odlivu zisků. Posledním tématem je posílení demokratické kontroly nad ekonomickým rozhodováním, včetně institucí, které se tváří jako nezávislé, a zvýšení jejich odpovědnosti vůči veřejnosti. Docentka Švihlíková zdůraznila, že okno příležitosti pro tyto změny se otevírá v souvislosti s proměnami světové ekonomiky.
Profesor Petr Drulák v druhé části svého vystoupení se věnoval změně zahraničněpolitického směřování. Upozornil, že tato změna může být náročnější a nebezpečnější než změna ústavy kvůli vnějším oponentům. Za zásadní omyl stávajícího režimu označil výlučnou orientaci na Západ a nezralý vztah ke zbytku světa. Zdůraznil, že Česká republika má s nezápadními státy mnoho společného, například zkušenost s anti-kolonialismem na rozdíl od západní Evropy. Navrhuje vystoupení z vojenských struktur NATO jako okamžitý krok a následné vypovězení nevýhodných mezinárodních smluv. Ke vztahu s Evropskou unií uvedl, že samostatné vystoupení by pro Českou republiku nebylo možné, ale je třeba se připravovat na situaci, kdy by takový krok mohl být podniknut s dalšími státy. Dále vyzval k otevřenému a pragmatickému přístupu ke všem státům světa na základě vzájemné výhodnosti, bez "kádrování" z hlediska lidských práv podle západních představ. Za klíčový úkol označil vytvoření životaschopného středoevropského společenství zahrnujícího sousední státy a země Balkánu, založeného na spolupráci a překonání historických animozit v zájmu přežití národů regionu tváří v tvář vnějším "dravcům". Profesor Drulák zakončil s myšlenkou, že tak jako Češi mají svůj domov v České republice, náš národ má svůj domov ve střední Evropě, o který je třeba pečovat.
Druhá část konference se zaměřila na politickou vůli ke změně režimu a zahrnovala vystoupení představitelů opozičních politických stran. Zástupci stran současné vládní koalice nebyli pozváni, neboť se předpokládalo, že by s navrhovanými změnami nesouhlasili. Pozván byl i Andrej Babiš (hnutí ANO), ale omluvil se z časových důvodů, což pořadatelé interpretovali jako postoj hnutí spíše k udržení status quo. V panelu vystoupili předseda SPD Tomio Okamura, Jana Turoňová (za hnutí Stačilo, propojující hnutí a spolek Svatopluk), předseda hnutí Motoristé sobě Petr Macinka, předsedkyně Trikolory Zuzana Majerová a předseda hnutí Stačilo Daniel Sterzik (Vidlák).
Tomio Okamura (SPD) ve svém projevu zdůraznil, že Česká republika se od roku 1990 nikdy nedobrala skutečné demokracie. Kritizoval ústavní uspořádání a absenci prvků přímé demokracie (referendum, odvolatelnost politiků a zákonů), které považuje za klíčové pro prevenci korupce a nespravedlnosti. Poukázal na pozitivní zkušenosti zemí s přímou demokracií (efektivnější a úspornější stát, spokojenější občané) a naopak na problémy v zemích, kde tyto prvky chybí. Zásadní roli přisoudil spravedlnosti jako cíli skutečné demokracie a kritizoval současný stav justice. Mluvil o pocitu, že nežijeme ve skutečné demokracii ani v právním státě, a že bez přímé odpovědnosti politiků a možnosti občanů rozhodovat se nic zásadně nezmění. Současný systém označil za vládu stranické a miliardářské oligarchie, kterou je třeba změnit na přímou demokracii. Kritizoval manipulaci médií, cenzuru, trestání za politické názory a dvojí metr v justici. Připomněl slova amerického viceprezidenta JD Vance o tom, že největším nepřítelem EU je sama EU, protože potírá demokracii, a zmínil odmítnutí vstupu Švýcarska do EU kvůli neslučitelnosti s jejich demokracií. Změna systému je podle něj nutná, a to i kvůli tomu, že současný systém je připraven bránit se vůli voličů nedemokratickými prostředky.
Jana Turoňová (hnutí Stačilo) zdůraznila, že hnutí odmítá přijmout status quo a je připraveno razit vlastní cestu k ústavním změnám, které lze nazývat změnou režimu. Mezi klíčové cíle hnutí patří zrušení Senátu, zavedení vyšší odpovědnosti a odvolatelnosti politiků, ústavní zakotvení tradiční rodiny a dvou biologických pohlaví a diskuze o přechodu na poloprezidentskou formu vlády. Kritizovala zneužívání parlamentní demokracie a likvidaci politiků získávajících národní podporu. Hnutí Stačilo si dokáže představit svět bez NATO a Evropské unie a je na takovou situaci připraveno. Považuje se za silný hlas umlčované většiny a je otevřeno spolupráci s dalšími uskupeními smýšlejícími o změnách.
Petr Macinka (hnutí Motoristé sobě) ocenil provokativní název konference a souhlasil, že navrhované změny by vedly k dramatické proměně politického systému. Nicméně vyjádřil nesouhlas s názorem, že změna režimu je nutnou podmínkou nápravy poměrů. Podle něj je nutná spíše změna vlády a jejího přístupu, neboť problémem není systém, ale jeho správa. Kritizoval současnou vládu, ale nesouhlasil s oslabením parlamentní demokracie a centralizací moci do rukou prezidenta. Byl kritický k zavedení poloprezidentského systému, přičemž poukázal na politické napětí ve Francii. Za nejvyššího suveréna označil přímo volený Parlament a v případě nutnosti ústavní změny by podpořil návrat k nepřímé volbě prezidenta. Kritizoval přímou volbu prezidenta za polarizaci společnosti. Nesouhlasil s vnímáním přímé demokracie jako univerzálního léku a varoval před nadužíváním referend. Také nesouhlasil s navrhovaným financováním politických stran pouze ze státního rozpočtu a členských příspěvků, neboť by to podle něj vedlo k zakonzervování politiky. Závěrem uvedl, že náprava poměrů nevyžaduje změnu režimu, ale změnu vlády a přístupu, návrat k odpovědnosti a službě veřejnosti.
Zuzana Majerová (Trikolora) poděkovala za inspirativní projevy a zaměřila se na kritiku terminologie používané v politice a médiích. Evropskou unii přirovnala k "Potěmkinově vesnici" s nedostatkem demokracie nahrazovaným byrokracií. Kritizovala nálepkování jako "proevropský" a "protievropský", ztotožňování Evropy s EU a označování kritiků za protievropské. Stejně tak odmítla nálepkování jako "proruský". Současný politický systém na eurounijní způsob označila za neliberální a nedemokratický, podobný "lidové demokracii" s verbálními trestnými činy a cenzurou. Odmítla označení "krajně pravicoví" a polemizovala s pojmy "systémový" a "antisystémový". Kritizovala sanitární kordony, povolební scénáře vyšachování vítězů, cenzuru v médiích hlavního proudu (zejména České televizi a Českém rozhlase), které označila za propagandistické nástroje. Za cíl označila návrat k hodnotám jako svoboda, pravda a demokracie, odmítnutí progresivistických ideologií, financování politických neziskovek, nelegální migrace, klimatického náboženství (Green Deal), militarizace a obnovení svobody slova.
Daniel Sterzik (hnutí Stačilo) uvedl, že většina jeho projevů byla zkrácena kvůli opakování s předchozími řečníky. Zdůraznil, že ústava z roku 1992 přesluhuje a potřebuje revizi, neboť se změnila situace ve světě a Evropská unie se stala spíše nástrojem útlaku. Kritizoval zneužívání nástrojů proti extremismu. Za většího soupeře, než stávající systém označil českou skepsi a nedůvěru k institucím. Zdůraznil, že boj o změnu režimu je bojem o víru českého člověka v budoucnost a že nestačí jen politická vůle, ale je nutná i vůle v občanské společnosti a vytvoření nové občanské společnosti s vlastními médii a spolky. Hnutí Stačilo je připraveno otevřít diskuzi o změně režimu a mnohé body již má ve svém programu (zrušení Senátu, posílení obcí, podpora tradiční rodiny, zjednodušení systému, právo na hotovost, referendum).
Po vystoupeních představitelů politických stran následovala diskuze, během které měli účastníci konference možnost klást panelistům otázky.
Celý záznam konference zde
Petr Drulák, Stačilo!, Jana Turoňová, Tomio Okamura, Ilona Švihlíková, Petr Macinka, Motoristé sobě, SPD, Daniel Sterzik, konference, Spolek Svatopluk, Michal Semín, Zdeněk Koudelka, Zuzana Majerová, Trikolóra