Drží se křesel jako klíště! Hejtmani ANO chtějí být i poslanci!
Nestačí jim jedna židle! Hejtmani z ANO chtějí dál sedět v krajských úřadech a zároveň ve Sněmovně. Funguje to, nebo zneužívají důvěru lidí?
Politika se v posledních letech často mění v divadlo, kde se místo službě veřejnosti hraje o osobní prestiž, vliv a politické body. Aktuální dění kolem hejtmanů z hnutí ANO, kteří se navzdory přání předsedy Babiše chtějí znovu ucházet o místa v Poslanecké sněmovně, je toho výmluvným důkazem. Ačkoliv Babiš jasně řekl, že funkce hejtmana a poslance se dělat dohromady prostě nedá, někteří jeho lidé si to nemyslí. A chtějí pokračovat v tom, co se eufemisticky nazývá „kumulace funkcí“ – a co ve skutečnosti znamená, že jednu nebo obě práce dělají jen napůl.
Hejtman, poslanec... a ještě primátor?
Příkladem za všechny je moravskoslezský hejtman Josef Bělica. Nejenže sedí zároveň ve sněmovně i na krajském úřadě, ale ještě donedávna byl také primátorem Havířova. Tři významné veřejné funkce, tři pozice s obrovským rozsahem odpovědnosti – a jeden člověk. Kde na to bere čas? Opravdu si někdo myslí, že může zodpovědně řídit kraj, město a zároveň hlasovat o zákonech, připravovat legislativní návrhy, účastnit se výborů a debatovat ve sněmovně? Kdy přesně má prostor na kontakt s občany, řešení problémů v kraji nebo vedení městského rozpočtu?
Politik na plný úvazek. Ale který?
Funkce hejtmana, poslance nebo primátora nejsou žádné čestné role pro nedělní odpoledne. Jde o plnohodnotná zaměstnání, která vyžadují denní nasazení, přípravu, čas a hlubokou znalost dané problematiky. A pokud je někdo bere vážně, ví, že je nemůže kombinovat. Je to, jako by chirurg zároveň operoval ve dvou nemocnicích a ještě v mezičase učil na univerzitě. Můžete to zkoušet, ale výsledek je jasný: někde budete chybět, něco odbudete, někdo na vás doplatí. V politice je to obvykle občan.
Kdo nemá lidi, sahá po starých tvářích
Často slýcháme, že „voličům to nevadí“, protože kandidáti s více funkcemi prý přinášejí výsledky. Jenže za těmito tvrzeními se často skrývá nepříjemná realita – nedostatek kádrové rezervy. Strany nemají dost schopných lidí, kteří by byli ochotni převzít odpovědnost, a tak recyklují známé tváře. Ať už z loajality, nebo z nouze. Případ hejtmana Oklešťka, který trvá na kandidatuře, protože v Olomouckém kraji prý „nemají nikoho jiného“, je toho typickým příkladem.
Morálka na vedlejší koleji
Zarážející je, že i ti, kdo přiznávají, že výkon několika funkcí může být problematický, často nedodrží ani elementární etický rámec. Například karlovarská hejtmanka Mračková Vildumetzová kumulaci funkcí obhajovala s tím, že „problém není počet funkcí, ale počet odměn“. Její řešení? Druhá funkce může být, ale bez plného platu. Jde však o peníze, nebo o výkon? Pokud uznáváme, že druhá práce se vykonává jen napůl, pak je celá logika odměňování i zastávání funkcí na hlavu postavená.
Volič nevidí do kalendáře
Běžný občan nevidí do kalendáře svého hejtmana či poslance. Neví, kolik času tráví v kanceláři, kolik na cestách a kolik v zákulisí. Ale časem si všimne, že jeho problémy zůstávají nevyřešené, že na dopisy chodí formální odpovědi a že zastupitelstva řeší věci bez přítomnosti toho, kdo by měl být lídrem. Všimne si, že se hlasuje bez jeho zástupce, že chybí na klíčových jednáních. A tehdy začne chápat, že slibovaný „multitasking“ není projev schopnosti, ale neúcty k práci.
Vyber si židli, nebo jdi pryč
Politik nemá být superman. Má být profesionál. A každý profesionál ví, že dělat dobře dvě náročné práce zároveň se prostě nedá. Tvrdit opak je buď arogantní, nebo hloupé. V době, kdy společnost čelí krizím, kdy se krajské rozpočty potýkají s nedostatkem peněz a kdy lidé ztrácejí důvěru v instituce, je nejvyšší čas říct si jasně: buď sedíš, nebo běžíš – ale jednoho zadku na dvě židle nikdy nedáš.
Hnutí ANO, Josef Bělica, hejtman, Andrej Babiš, hejtmani, poslanec