Foltýnova beseda skončila násilím: Vládní stratég sledoval bití občana jako divák!
Na přednášce plukovníka Foltýna, vládního experta na „komunikaci“, byl brutálně napaden muž. Zákrok? Žádný. Odvaha? Nula.
Tohle už není jen ostuda. To je obraz společnosti, která se topí v morálním bahně a aplauduje mu. Dne 20. března v novojičínském Beskydském divadle byl brutálně napaden muž – občan, který si dovolil položit otázku. Neozbrojený, vážně nemocný člověk, podle svědků vážící sotva 50 kilogramů, čelil surovému útoku několika silnějších jedinců. Kopali do něj, mlátili ho pěstmi, ohýbali přes sedadla a šlapali mu po rukou. A co dělal plukovník Otakar Foltýn, vládní stratég komunikace a údajný zastánce hodnot svobody? Stál a mlčel. Doslova.
A o jakou akci šlo? Přednášku s názvem „Rusko jako hrozba“, pořádanou Masarykovým demokratickým hnutím, kde Foltýn – jakožto voják a aktuální koordinátor vládní strategické komunikace – vystupoval jako hlavní řečník. Akce, která měla údajně přinášet osvětu a podporovat demokratické hodnoty. Ve skutečnosti se však stala symbolem pravého opaku: brutalita, cenzura a zbabělost.
Ten samý Foltýn, který pár minut před incidentem v patetickém tónu opakoval svou mantru o „pomoci napadenému“, neváhal odložit mikrofon a jako statista přihlížet lynči kousek od sebe. Kdyby to nebylo tragické, byla by to dokonalá satira. Člověk, který obhajuje pomoc Ukrajině jako morální imperativ, není schopen zvednout se ze židle, když před jeho očima mlátí občana jeho vlastní země.
Ještě horší než nečinnost je ale jeho cynická reakce. „Běžná předvolební strkanice“, „neviděl jsem nic, co bych označil za rvačku“, „nechoďte na akce, které vás rozčilují“. To jsou věty, které si budeme pamatovat. Slova člověka, který má na starosti vládní strategii komunikace. Slova naprostého odtržení od reality a lidské důstojnosti.
A tím to nekončí. Napadený muž – otec studenta z gymnázia, kde Foltýn před tím přednášel – odmítá mluvit s policií či médii. Bojí se. Bojí se msty. Na sobě, na manželce, na dětech. Tak daleko jsme to nechali dojít. Nejenže se bijí lidé za názor. Ale ti, co bijí, jsou krytí mlčením a přezíravostí mocných. A ti, co jsou biti, mlčí ze strachu.
Kateřina Konečná, která s napadeným mluvila, popsala situaci trefně: „Bojí se msty ze strany vládnoucí garnitury – na dětech, na manželce, v práci. Tak daleko to dotáhla pětidemoliční sebranka, jimž pan strategický rozesílač kartiček Foltýn slouží.“ A má pravdu. Tohle už není o politických sympatiích či antipatiích. Tohle je o principu. O právu být chráněn, když na vás někdo útočí. A o selhání všech, kdo tomu měli zabránit.
Plukovník Foltýn nejenže nezasáhl, ale následně bagatelizoval násilí před vlastníma očima. Policie přišla, až když bylo po všem. Pořadatelé hovoří o běžné potyčce, přestože se na záznamu slyší křik a svědkové popisují surový fyzický útok. A městská správa? Mlčí.
Tohle už není demokracie. To je alibismus, apatie a zastrašování. Když se lidé bojí mluvit, protože by tím mohli ublížit svým dětem, nemluvíme už o svobodné společnosti.
Ať už stojíte na jakékoli straně názorového spektra, každý slušný člověk musí říct jediné: Stačilo!
Kateřina Konečná, Otakar Foltýn, Nový Jičín, přednáška, lynč