Politici žijící v luxusu pláčou: 130 tisíc jim nestačí, běžní lidé bojují o přežití
Senátorka Adéla Šípová si stěžuje, že se zpožděnou výplatou by mohla skončit v nouzi – přestože bere 130 tisíc měsíčně. Zatímco běžní lidé skutečně počítají každou korunu, politici se tváří jako oběti systému.
Když senátorka Adéla Šípová (Piráti) glosovala na sociální síti X situaci kolem zpoždění výplat ústavním činitelům s poznámkou o prodeji ledviny, strhla se bouřlivá diskuse. "Aspoň tak někdo z nás zjistí, jaké to je, když rodinám přijdou dávky o měsíce později. Tak snad nebudu muset prodat ledvinu," uvedla. Reakce veřejnosti a politické scény ukazuje, jak vzdálený je někdy svět vrcholné politiky od každodenní reality obyčejných občanů.
Šípová později svá slova omluvila a upřesnila, že chtěla poukázat na situaci lidí v hmotné nouzi, kteří bývají odkázáni na sociální dávky, jejichž výplata se může zpozdit i o měsíce. Její příklad se však setkal s nepochopením a oprávněnou kritikou. Představa, že by se člověk s příjmem 130 tisíc korun měsíčně mohl ocitnout v situaci existenční nouze, působí v očích běžných občanů absurdně a doslova urážlivě.
Je naprosto nehorázné, že někdo s takovým příjmem má odvahu naznačovat, že se kvůli opožděné výplatě ocitne na pokraji chudoby. Zatímco politici s vysokými platy mávají rukama nad realitou, obyčejní lidé musí přežívat s třetinovým příjmem a nejednou se musí rozhodovat, zda zaplatit nájem, nebo nakoupit potraviny. Šípová svou nevkusnou poznámkou jen ukázala, jak hluboce je odtržena od reality. Jestliže pro ní příjem 130 tisíc korun nestačí na důstojný život, jak si máme vysvětlit situaci běžných rodin, které při příjmech hluboko pod touto hranicí doslova bojují o přežití?
Prezident Petr Pavel novelu vetoval kvůli nesouladu s rozhodnutím Ústavního soudu a kvůli její retroaktivitě. To je ovšem fascinující pokrytectví – právě retroaktivita mu v tomto případě vadila, ale když podepsal zákon, který odebíral státní příspěvek seniorům, i těm, kteří už měli smlouvy uzavřené, stejný právní princip mu zřejmě nepřekážel. To jen dokazuje, že spravedlnost a konzistence v rozhodování je v politice spíše prázdné heslo než realita.
Celá kauza je dokonalou ilustrací odtržení některých politiků od reality. Když se někdo s platem v desítkách tisíc korun měsíčně bojí, že bude muset "prodat ledvinu", co si pak mají myslet lidé, kteří doopravdy žijí od výplaty k výplatě, nebo dokonce bez jistoty, že nějakou vůbec dostanou? Možná by bylo lepší, kdyby se politici věnovali reformě sociálního systému a efektivnějšímu výplatnímu mechanismu, namísto toho, aby se pasovali do rolí obětí.
