Místo míru další eskalace: Evropa spřádá plány, jak dostat NATO na Ukrajinu
Evropské „elity“ stále nemohou rozdýchat fakt, že americké volby vyhrál Donald Trump. Svět se jim zhroutil ve chvíli, kdy zjistili, že mávnutím proutku skončila jejich pohodlná bublina, v níž Spojené státy poslušně přikyvovaly na všechna jejich moudra. A co hůř – z úst amerického viceprezidenta už nezní vřelé pochvaly a poplácávání po ramenou, ale tvrdá kritika. Ano, kdysi mocná Evropa byla americkými spojenci napomenuta jako zlobivé dítě – za svou „vzorovou“ politiku, lidská práva a vůbec za celý svůj přístup.
A pak přišel šok číslo dvě. Ukázalo se, že proud peněz do nejrůznějších neziskových organizací byl přidušen. Ty, místo aby se s realitou smířily, začaly pořádat demonstrace před americkým velvyslanectvím s výmluvnými hesly: „Vraťte nám VAŠE PENÍZE!“ Inu, když už nic jiného, aspoň ta upřímnost potěší.
Nejdojemnější moment však přišel ve chvíli, kdy se německý diplomat Christoph Heusgen neudržel a při projevu plném výtek amerického ministra Vance rozplakal. Až to člověka přivede ke Švejkovi a jeho polnímu kurátovi Katzovi – konečně se našel jeden „polepšený hříšník“.
A aby toho nebylo málo, Evropa dostala další políček. Když se v Rijádu zahajovaly mírové rozhovory mezi USA a Ruskem, Bruselští mudrci zjistili, že nejsou mezi pozvanými. No ano, oni, kteří tři roky neříkali nic jiného než „Ukrajina zvítězí“, „s diktátorem se nejedná“, „více zbraní, více peněz“, byli najednou odsunuti na vedlejší kolej. V zoufalství tedy uspořádali vlastní „truc summit“, kde si mohli dál recitovat své oblíbené mantry. Ale světe div se – ani na ten nebyl pozván nejlepší premiér na planetě, Petr Fiala.
Zajímavé, jak nám roky tvrdili, že Evropa „dělá správnou věc“ a že si tím zajistí prestiž a uznání. Tak kde to uznání a prestiž je? Asi se zatoulalo stejně jako ty mírové rozhovory.
A co víc – když už se evropské špičky konečně někde sešly, ne že by hledaly cestu k míru. Místo toho vymýšlely, jak dostat vojáky NATO na Ukrajinu a postavit armádu co nejblíž k ruským hranicím. Prostě skvělý plán, jehož jediný drobný zádrhel je, že NATO nemůže být nestranným garantem míru, když od začátku podporuje jednu stranu konfliktu zbraněmi, financemi a výcvikem. Ale co na tom, hlavně že se „bojuje za správnou věc“.
O soudnosti evropských lídrů se nedá říct nic jiného, než že se vytratila někam do neznáma. Zřejmě stále doufají, že pokud budou dostatečně hlasitě chtít válku, tak se nakonec povede ji rozpoutat – a vůbec jim nevadí, že USA a Rusko směřují k přesně opačnému cíli. A aby bylo jasno, k těmto požadavkům na zbrojení se přidává i český premiér Petr Fiala. Ano, ten, který má podporu ohromujících dvou procent obyvatelstva. Tak to už je vážně signál, že se Evropa ubírá tím správným směrem!
A teď perla: 232 miliard korun. To je suma, kterou česká vláda podle německého institutu investovala do Ukrajiny. Ano, čtete správně. Tady se finance seženou bez mrknutí oka. Na armádu, na zbraně, na „pomoc spřátelenému režimu“. Ale když přijde řeč na platy doktorů, kuchařek ve školách, matky samoživitelky nebo rodiny s postiženými dětmi? Najednou není ani koruna. Jak trefně říct, co to vypovídá o charakteru lidí ve VLÁDĚ? Snad jen tři vykřičníky: !!!
A pak slyšíme, jak je valorizace důchodů strašný problém, který by rozvrátil veřejné finance. No ano, několik miliard pro české důchodce je pro rozpočet naprostá katastrofa. Ale 232 miliard pro Ukrajinu? To žádný problém není! Tady není třeba se ptát, kde je nějaká zodpovědnost, kde je péče o vlastní občany. Stačí se podívat na priority této vlády a je jasno.
Abychom si to ujasnili – tohle nejsou peníze Petra Fialy, nejsou to soukromé úspory ministra Stanjury, ani kapesné ministra Lipavského. To jsou peníze občanů České republiky. To jsou prostředky, které chybí v nemocnicích, školách, rodinách. A přesto je vláda rozdává do zahraničí, zatímco vlastní občané žijí ve stále větší nejistotě.
Vrcholnou tečku za touto tragikomedií však obstaral český ministr zahraničí Jan Lipavský. Když se ho zeptali, jak Česko přispěje k mírovým rozhovorům, odpověď byla nekompromisní: „Navrhnu zpřísnění sankcí na ruské diplomaty.“ Geniální! Bravo! Tohle je skutečně nápad hodný mistra strategie.
A pak přišel poslední hřebíček do rakve evropských nadějí. Donald Trump prohlásil, že konflikt na Ukrajině vlastně zavinila samotná Ukrajina. A hned byl označen za dezinformátora! No vidíte, „dezinformační scéna“ může slavit – jejich řady právě rozšířil jeden z nejmocnějších mužů planety.
A teď malá rekapitulace pro ty, kterým dějiny začínají rokem 2022. Ve skutečnosti se to všechno spustilo už v roce 2014 takzvaným Majdanem, který byl financován USA. Výsledkem bylo svržení legálně zvoleného prezidenta, jeho útěk do Ruska a vyslání ukrajinské armády na separatistická území, jejichž obyvatelé s novým režimem nechtěli mít nic společného. Začalo ostřelování a vyvražďování civilistů v Donbasu a Luhansku. A Evropa? Mlčela. Protože kdo mlčí, ten souhlasí. Takže ano, Evropa vlastně celých osm let tiše přikyvovala genocidě rusky mluvících oblastí na Ukrajině.
A to vše by šlo vyřešit diplomaticky – kdyby někdo dodržoval minské dohody. Ale jak přiznala Angela Merkelová, ty byly podepsány jen proto, aby dala Ukrajině čas na vyzbrojení.
Jednoduché shrnutí: pokud u moci zůstanou současní evropští představitelé, o míru si můžeme nechat jen zdát. Evropa, která měla být kdysi projektem míru, se proměnila v projekt války. A její lídři? Ti stále čekají na své pozvánky k jednacím stolům, zatímco skuteční hráči už začali jednat.
Petr Fiala, Ukrajina, Vláda Petra Fialy, Jan Lipavský, Evropská unie, NATO, Donald Trump, Válečná politika