Komentáře
Mírová dohoda o Ukrajině: USA, Evropa rozdíly a možné důsledky a postavení Ruska
Jednání o mírové dohodě na Ukrajině odhalují spor mezi USA a Evropou. Kdo uspěje a co bude znamenat pro Rusko, bezpečnostní záruky a sankce?
Mírová dohoda o Ukrajině: rozdílné přístupy USA, Evropy a postavení Ruska
Na nedávných jednáních v Paříži a Londýně byly představeny dvě hlavní verze mírové smlouvy pro ukončení války na Ukrajině. Jednu variantu předložily Spojené státy americké, druhou Ukrajina ve spolupráci s evropskými státy. Tyto návrhy se zásadně liší nejen svým obsahem, ale i důsledky, které by jejich přijetí znamenalo pro zúčastněné strany i pro širší mezinárodní situaci.
Důvody, které vedly k vypuknutí konfliktu na Ukrajině v roce 2022, jsou komplexní, ale mezi hlavní příčiny patří rostoucí přítomnost NATO v postsovětském prostoru a snaha Ukrajiny přiblížit se Západu, včetně ambicí na členství v NATO. Rusko opakovaně varovalo, že považuje přibližování vojenské aliance k jeho hranicím za existenční hrozbu. V tomto kontextu Moskva považovala potenciální začlenění Ukrajiny do západních bezpečnostních struktur za nepřijatelné a podnikla vojenskou invazi.
Americký návrh předpokládá okamžité a trvalé příměří a následné technické rozhovory o jeho praktickém provedení. Ukrajina by podle tohoto návrhu získala určité bezpečnostní záruky, které by jí poskytly evropské a další přátelské státy. Tyto záruky by však byly spojeny s podmínkou, že Ukrajina nebude usilovat o členství v Severoatlantické alianci (NATO). Co se týče území, Spojené státy by formálně uznaly Krym jako součást Ruska a de facto by akceptovaly ruskou kontrolu nad čtyřmi dalšími oblastmi na jihu a východě Ukrajiny. V ekonomické oblasti by došlo ke zrušení všech sankcí, které Západ na Rusko uvalil od roku 2014, a k obnově ekonomické spolupráce mezi USA a Ruskem.
Na druhé straně ukrajinsko-evropský protinávrh klade důraz na okamžité a bezpodmínečné příměří na všech frontách a zároveň stanoví, že podrobné rozhovory o otázkách územní kontroly, včetně Krymu, se uskuteční až po dosažení příměří. Tento návrh nepřipouští žádné předběžné uznání ruské kontroly nad jakýmkoli ukrajinským územím. V oblasti bezpečnosti ukrajinsko-evropský návrh požaduje silné bezpečnostní záruky, obdobné slavnému článku 5 NATO, které by Ukrajině poskytly Spojené státy a další spojenci. Ukrajinská armáda by nebyla nijak omezena ve své velikosti ani možnostech a stejně tak by na ukrajinském území mohly působit zahraniční vojenské jednotky. Pokud jde o ekonomická opatření, sankce proti Rusku by zůstaly v platnosti až do dosažení trvalého míru a mohly by být opětovně zavedeny v případě porušení dohody. Kromě toho by zmrazené ruské finanční prostředky v zahraničí byly použity na odškodnění Ukrajiny za škody způsobené válkou.
Z pohledu Ruska je americký návrh kompromisní, protože přiznává některé z ruských územních zisků a otevírá možnost zrušení sankcí, ale stále představuje určitou ztrátu prestiže a nutnost akceptace omezené kontroly nad Ukrajinou. Ukrajinsko-evropský návrh je však pro Moskvu vnímán jako de facto kapitulace. Tento návrh totiž vyžaduje úplné stažení ruských sil z Ukrajiny, vrácení všech deportovaných civilistů a dětí, přijetí rozsáhlých finančních reparací a akceptaci přítomnosti zahraničních vojsk včetně vojsk NATO na ukrajinském území. To by znamenalo nejen konec ruských ambicí na Ukrajině, ale i trvalou vojenskou přítomnost Západu v těsné blízkosti ruských hranic.
Je však třeba zdůraznit, že vývoj na frontě není v současnosti pro Ukrajinu a její západní spojence natolik příznivý, aby si Ukrajina mohla fakticky diktovat podmínky připomínající kapitulaci Ruska. Navzdory mezinárodní podpoře Ukrajiny si ruské síly udržují kontrolu nad značnou částí okupovaných území a vojenské postavení na frontě je složité a vyčerpávající pro obě strany. To znamená, že dosažení mírové dohody, která by plně reflektovala ukrajinské požadavky, by bylo mimořádně obtížné bez dalšího výrazného posunu v poměru sil na bojišti.
Pokud by byl přijat americký návrh, znamenalo by to, že Ukrajina by de facto přišla o část svého území, ale válka by byla rychle ukončena. Západní sankce proti Rusku by byly zrušeny a začala by obnova ekonomických vztahů. Ukrajina by nebyla členem NATO, ale měla by alespoň určitou formu bezpečnostní ochrany. Tento scénář by zároveň posílil politickou pozici Donalda Trumpa, který by mohl prezentovat ukončení konfliktu jako svůj diplomatický úspěch.
Přijetí ukrajinsko-evropského návrhu by naopak znamenalo zásadní vítězství Ukrajiny. Ukrajinská vláda by obnovila svou svrchovanost nad většinou okupovaných území, zatímco Rusko by čelilo pokračující mezinárodní izolaci a finančním sankcím. Ukrajina by se fakticky stala pevnou součástí západního bezpečnostního prostoru, a to i bez formálního členství v NATO. Pro Rusko by tento scénář představoval nejen geopolitické, ale i vnitropolitické oslabení a mohl by vést k dalšímu zhoršení vztahů s celým Západem.
Celkově lze říci, že rozdíly mezi americkým a ukrajinsko-evropským návrhem nejsou kosmetické, ale zásadní. Zatímco americký návrh se snaží dosáhnout rychlého míru i za cenu kompromisů na úkor Ukrajiny, ukrajinsko-evropský návrh staví na úplném obnovení ukrajinské územní integrity a na přísné odpovědnosti Ruska za válečné škody. Každý z těchto přístupů by měl zcela odlišné důsledky nejen pro Ukrajinu a Rusko, ale i pro budoucí stabilitu Evropy a globální bezpečnostní architekturu.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
30 krát
