Komentáře
Stalin a Hitler: Nebyli spojenci. Pravda o začátku druhé světové války
Stalin a Hitler nejsou stejní. Proč je zjednodušení historie o zahájení druhé světové války nebezpečné a jak vznikají falešné obrazy minulosti?
Stalin a Hitler: Proč nevěřit zjednodušenému výkladu začátku druhé světové války
V posledních letech se v médiích, veřejných debatách i mezi běžnými komentátory začíná stále častěji objevovat zkratka, že Sovětský svaz „zahájil druhou světovou válku společně s Hitlerem“. Pro mnoho lidí, kteří se o historii nezajímají do hloubky, je to přitažlivé vysvětlení: jasné, přehledné, srozumitelné. Jenže právě proto je tak nebezpečné.
Historická skutečnost totiž vůbec není tak přímočará. Druhou světovou válku zahájilo nacistické Německo 1. září 1939 bez vyhlášení války útokem na Polsko. Wehrmacht zaútočil ze tří směrů a během několika dnů rozdrtil většinu polské obrany. Sovětský svaz vstoupil na polské území až 17. září, kdy už byla vláda na útěku a centrální velení prakticky rozpadlé. Moskva to odůvodnila tím, že „polský stát přestal existovat“ a že je třeba ochránit běloruské a ukrajinské obyvatelstvo.
Ačkoliv se tento postup odehrál v souladu s tajným protokolem paktu Ribbentrop–Molotov, neexistují důkazy o tom, že by SSSR a Německo koordinovaly své vojenské operace. Protokol neurčuje přesný mechanismus, jak má k „územnímu a politickému přeskupení“ dojít. Mluví pouze o tom, že pokud k takovému vývoji dojde, bude otázka polského území vyřešena „přátelskou dohodou“. Historicky tento moment nastal právě po německém útoku, který způsobil kolaps Polska – a umožnil tak Sovětům provést obsazení východní části země, jak bylo v dohodě předjednáno. Nebylo to vojenské spojenectví, ale spíše taktní rozdělení sfér vlivu s čekáním na vývoj.
Přesto se v západní Evropě – a zejména v Evropském parlamentu – postupně prosazuje narativ, který staví zodpovědnost Sovětského svazu na stejnou úroveň jako odpovědnost nacistického Německa. Nejvýrazněji se to projevilo v roce 2019, kdy Evropský parlament schválil usnesení o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy, v němž se uvádí, že druhou světovou válku „zahájily dva totalitní režimy – nacistický a stalinistický“. Rezoluce dokonce vyzývá ke stejnému hodnocení zločinů nacismu a komunismu.
Tento přístup je pro mnoho historiků, zejména ve východní Evropě, nepřijatelný. Sovětský svaz – navzdory vlastním represím a cynismu – sehrál klíčovou roli při porážce nacismu. A zaplatil za to nejvyšší cenu: více než 25 milionů mrtvých.
Často se přitom zapomíná, že ani Polsko před válkou nehrálo jen roli oběti. V říjnu 1938, krátce po Mnichovské dohodě, Polsko obsadilo Těšínsko, čímž využilo oslabení československého státu – podobně oportunisticky, jako později Sověti v Polsku. Navíc mělo Polsko od roku 1934 vlastní pakt o neútočení s Hitlerem – tedy o pět let dříve než Sovětský svaz.
Do německého útoku na Polsko se navíc aktivně zapojil i nový Slovenský stát pod vedením Jozefa Tisa. Slovenská armáda útočila na Polsko a její účast byla přímou podporou nacistické agrese. Tento fakt bývá v českém i slovenském veřejném prostoru často zamlčován nebo relativizován. Slovensko tak stálo od počátku na straně Třetí říše.
Západní velmoci – zejména Velká Británie a Francie – sice 3. září 1939 vyhlásily válku Německu kvůli napadení Polska, ale Sovětskému svazu válku nevyhlásily. Proč? Protože jejich obranné smlouvy s Polskem se vztahovaly výhradně na německou agresi. A především: žádná z mocností si nepřála válčit současně s Německem i se SSSR. Naopak, už tehdy se zvažovalo, že by SSSR mohl být v budoucnu spojencem. To se také stalo: po německé invazi do SSSR v červnu 1941 se Moskva stala klíčovým členem protihitlerovské koalice.
Jednoduchá zkratka „Stalin a Hitler byli spojenci“ tedy nevydrží historickou analýzu. Byli to rivalové, kteří uzavřeli taktické příměří, nikoli spojenci v pravém slova smyslu. Stalin chtěl oddálit válku, aby získal čas na posílení armády. Tento kalkul se mu však nevyplatil: v červnu 1941 Hitler zaútočil na Sovětský svaz bez vyhlášení války. A právě SSSR se stal tou silou, která nacismus definitivně porazila.
Dějiny nejsou černobílé. Pokud chceme pochopit skutečnou povahu druhé světové války, musíme odmítnout zjednodušující narativy. Ten, který staví rovnítko mezi SSSR a nacistickým Německem, může být politicky lákavý, ale historicky neobstojí. A pokud se chceme z dějin skutečně poučit, musíme jim především rozumět – nikoliv je ohýbat podle potřeb dnešní ideologie.
-
Kategorie
Analýzy, komentáře -
Hity
29 krát
