Ukrajina: Kdo za konflikt skutečně může? Odhalená fakta!
Celý svět teď s obrovským překvapením sleduje postup navrátivšího se prezidenta USA. Jeho přístup k válce na Ukrajině vyvolává diskuze a přehodnocování dosavadních kroků západních států. Donald Trump otevřeně kritizoval roli Ukrajiny v eskalaci konfliktu a obvinil z války Ukrajinu. Neměli jste si začínat, vzkázal jí.
Všichni dobře víme, že z hlediska mezinárodního práva je válka nelegální i nelegitimní.
Ale stejně tak se ví, že to byla ruská reakce na pokračující proces rozšiřování Severoatlantické aliance směrem k ruským hranicím. Nikdo tehdy v USA na ruské výhrady nebral žádný ohled a se zemí se jednalo jako se státem třetí kategorie.
Příčiny konfliktu?
Rozšiřování NATO a obavy Ruska
Po rozpadu Sovětského svazu se NATO postupně rozšířilo na východ a zahrnulo státy bývalého východního bloku. Tento proces vyvolal rostoucí obavy Moskvy, která vnímala přibližování NATO ke svým hranicím jako přímou hrozbu. V roce 2008 bylo na summitu NATO v Bukurešti Ukrajině a Gruzii přislíbeno budoucí členství, což Rusko označilo za nepřijatelný zásah do své sféry vlivu. Tento krok přispěl k pozdější eskalaci konfliktu. Nikdo tehdy v Evropě ani v USA na ruské výhrady nebral žádný ohled a s touto zemí se jednalo jako se státem třetí kategorie.
Vojenské napětí mezi Ukrajinou a Ruskou federací dosáhlo tak vysokého stupně, že Putin se mohl rozhodnout pro preemptivní, tedy předstihující vojenský úder. Tento pojem se stal běžně používaným už na přelomu let 2002 a 2003, kdy jej tehdejší americký prezident George Bush mladší aplikoval na vojenskou invazi do Iráku. Tvrdil tehdy, že USA nemohou čekat, až irácký diktátor Saddám Husajn dokončí program budování zbraní hromadného ničení, a proto musí udeřit jako první. Podobná rétorika byla následně využita i při ospravedlnění ruské operace na Ukrajině.
Obě strany vystupňovaly přípravy na vzájemnou válku v takové míře, že otázka už nestála, zda válka propukne, ale kdy propukne, kdo ji zahájí. Vojenská spolupráce USA a Velké Británie s Ukrajinou byla už v roce 2021 na tak vysokém stupni, že tato země už byla de facto novým členským státem NATO. To zahrnovalo nejen výcvik ukrajinských vojáků podle standardů NATO, ale i dodávky moderních zbraní a zpravodajskou podporu.
Euromajdan a změna vlády na Ukrajině
V roce 2014 došlo v Kyjevě k rozsáhlým protestům známým jako Euromajdan, které vedly k pádu prezidenta Viktora Janukovyče.
Janukovyč odmítl podepsat asociační dohodu s Evropskou unií, což vyvolalo vlnu protestů, podporovaných západními zeměmi. Nakonec byl svržen a k moci se dostala nová prozápadní vláda, která usilovala o těsnější integraci s EU a NATO. Tento politický obrat vedl k silnému odporu v ruskojazyčných oblastech na východě Ukrajiny.
Konflikt v Donbasu a ruská intervence
Po převratu v Kyjevě začaly nepokoje v Doněcké a Luhanské oblasti, kde většina obyvatel hovořila rusky a měla silné kulturní a ekonomické vazby na Rusko. Nešlo o „prorusky“ smýšlející obyvatelé, jak tvrdila i naše media, ale o Rusy žijící na Ukrajině. Nová ukrajinská vláda přijala zákony, které byly v těchto regionech vnímány jako útok na práva ruskojazyčné menšiny. To vedlo k vyhlášení jednostranné nezávislosti Doněcké a Luhanské lidové republiky.
Ukrajinská armáda reagovala vojenskými operacemi proti separatistům, což vedlo k vleklému konfliktu, během něhož bylo usmrceno přes 14 000 občanů Doněcka a Luhanska. Po osmi letech vyhroceného konfliktu a neúspěšných mírových jednání došla Rusku trpělivost, což vyústilo v rozhodnutí zahájit speciální vojenskou operaci.
V souběhu s těmito událostmi Rusko obsadilo Krym, což Moskva prezentovala jako ochranu tamního ruskojazyčného obyvatelstva. Tento krok byl Západem označen za porušení mezinárodního práva, zatímco Rusko tvrdilo, že šlo o legální akt na základě referenda obyvatel Krymu.
Důsledky konfliktu
Humanitární krize a ekonomické dopady
Válka na Ukrajině vedla k masivním ztrátám na životech a rozsáhlé migrační krizi. Miliony lidí musely opustit své domovy a hledat útočiště v sousedních zemích. Zničená infrastruktura a ochromená ekonomika znamenají dlouhodobé problémy pro obnovu země.
Dnes víme, že sice válku zahájilo Rusko, které se stalo podle mezinárodního práva oficiálně „agresorem“, ale není prapůvod všech problémů rozšiřování NATO a eskalace ze strany ukrajinské vlády?
Po Majdanu se na Ukrajině dostaly do popředí ultranacionalistické síly, které prosazovaly politiku konfrontace vůči Rusku. Kromě toho docházelo k nedodržování Minských dohod, které měly sloužit jako základ pro mírové řešení konfliktu v Donbasu. Jak později přiznala bývalá německá kancléřka Angela Merkelová, dohody byly podepsány pouze proto, aby Ukrajině poskytly čas na vyzbrojení, a jejich dodržování západní země nikdy nemyslely vážně.
Cenzura a trestní represe v ČR
Po vypuknutí otevřeného konfliktu v roce 2022 začala v České republice tvrdá cenzura jakýchkoli odlišných názorů. Lidé, kteří upozorňovali na nelichotivé skutečnosti ukrajinské politiky, se dostali do hledáčku orgánů činných v trestním řízení. Jedním z příkladů je trestní stíhání bývalé učitelky Bednářové, která se stala obětí této politicky motivované represe.
Neměl by generální prokurátor Stříž obvinit Donalda Trumpa také ze spáchání trestného činu Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia podle § 405 tr. Zákona, jak to bylo učiněno v mnoha jiných případech?
Pokud jsou v České republice lidé trestně stíháni za vyjadřování alternativních pohledů na válečné konflikty, mělo by to logicky platit i pro světové lídry.
Donald Trump ve svých vyjádřeních otevřeně zpochybnil narativ o jednostranné ruské agresi a poukázal na širší souvislosti konfliktu na Ukrajině. Pokud tedy české úřady považují kritiku oficiálního výkladu dění za trestný čin, nabízí se otázka, zda by měl být stejný přístup aplikován i na zahraniční politické představitele.
Anebo platí dvojí metr a v ČR se cenzura aplikuje selektivně pouze na domácí odpůrce vládní politiky? Pokud se v České republice trestně stíhají jednotlivci za zpochybňování oficiálního narativu, měl by být stejný metr aplikován i na zahraniční politické představitele, kteří činí podobná prohlášení.
Budeme u nás i nadále kriminalizovat lidi za to, že říkají fakticky to samé, co americký prezident?
Ukrajinský konflikt, Ukrajina, Ukrajinský nacionalismus, NATO, Rusko, Donald Trump, Euromajdan, Minsk