V časech ztráty se ukazuje, jak málo si ceníme úcty. Vtipy Hřebejka a Etzlera po smrti papeže Františka jsou toho důkazem.

Smrt papeže Františka, která otřásla miliony věřících po celém světě, se stala pro některé české veřejně známé osoby spíše příležitostí k laciné politické nebo ironické poznámce. Přitom by se slušelo na chvíli zmlknout – nebo alespoň zachovat pietu. Ale ne každý si na takové základní úrovni slušnosti zakládá.

„Setkání s JDV Svatému otci neprospělo. Papež František zemřel,“ napsal režisér Jan Hřebejk. „Po setkání s Vancem by mě asi taky kleplo. RIP,“ přisadil si novinář Tomáš Etzler. Komentáře plné černého humoru, ironie i cynismu se rozlétly sociálními sítěmi rychlostí blesku a v některých kruzích byly přijímány s pobavením.

Jenže kde je hranice? A hlavně – kde je ten pomyslný „alarm“ rozhořčení, který jindy bije na poplach?

Vzpomínáte na moment, kdy se na profilu europoslankyně Kateřiny Konečné objevil status týkající se zdravotního stavu předsedkyně Sněmovny Markéty Pekarové Adamové? Tehdy se veřejný prostor změnil v hromadné virtuální lynčování. Odsudky, rozhořčení, titulky o „nemorálnosti“ a „hnusu“ zaplavily média i komentářové sekce. Konečná se musela bránit, vysvětlovat, litovat.

Teď? Ticho.

Když se ale jedná o takzvané „liberální umělce“, dvojí metr zafunguje bezchybně. Je to vlastně pravidlo: pokud máte správné názory, můžete se pustit do černého humoru i v souvislosti se smrtí hlavy katolické církve. A média mlčí. Žádné výzvy k omluvám, žádné rozhořčené komentáře, žádné distancování.

Papež František byl pro mnohé inspirací – svým mírovým poselstvím, důrazem na sociální spravedlnost i přímou kritikou mocenských struktur. Možná právě to je některým trnem v oku. Ale i kdyby nebyl, stále jde o úmrtí veřejně činné osoby s miliardovým dopadem. Reagovat na něj s takovou lehkostí, s jakou si jiní dělají vtipy o špatném obědě, je prostě nepřijatelné.

Smrt není příležitostí pro ironii, a už vůbec ne tehdy, když se jedná o člověka, který zasvětil život službě druhým. A jestli máme mít měřítko morálnosti, pak by mělo platit pro všechny stejně. Jinak je to jen pokrytectví – a to skutečně nevtipné.