Plukovnická junta v akci: Vojenská aristokracie už nemá žádné zábrany
Zdá se, že se v Česku nenápadně, ale vytrvale formuje nová elita – armádní kasta, která si zřejmě usmyslela, že demokracie už není v kurzu a bude třeba ji řídit pevnou rukou. A kdo se nepodřídí? Na toho si „posvítí“.
Nejsme v Latinské Americe 70. let, ale v České republice roku 2025, přesto se nestačíme divit, jak si plukovníci a generálové v poslední době začali uzurpovat prostor, který jim vůbec nepřísluší. Místo toho, aby vojáci dělali to, za co jsou placeni – tedy chránili zemi a plnili rozkazy civilního velení – čím dál víc se tlačí do politické debaty a stále otevřeněji si dovolují určovat, kdo smí říkat co, jaké názory jsou správné a jaké je třeba zlikvidovat. A když už slova nestačí? Inu, pak jsou tu pistole, pěsti a urážky.
Plukovník Zelinka a jeho pistole, která selže (nebo neselže?)
Nejnovější skandál této militarizované kliky rozpoutal plukovník Ivo Zelinka, velitel 91. skupiny informačních operací. Ten na sociálních sítích reagoval na výrok Elona Muska, který zpochybnil přínos NATO a vyjádřil podporu myšlence, že by Spojené státy měly alianci opustit. To Zelinku rozlítilo natolik, že napsal:
„Ještě jednou uslyším něco o geniálních geopolitických 4D šachách a selže mi pistole…“
Jak to máme chápat? Je to hrozba? Je to výhrůžka? Nebo je to „jen nadsázka“, jak se nám teď mnozí snaží namluvit?
Pokud by podobnou větu napsal obyčejný občan, minimálně by ho čekalo policejní prověřování. Pokud by si někdo na Facebooku dovolil napsat „Ještě jednou uslyším něco o [dosaď libovolné politické téma] a selže mi pistole“, je téměř jisté, že by se s ním minimálně Policie ČR chtěla pobavit, v horším případě by následoval výslech a domovní prohlídka. Ale když podobné výroky píše armádní důstojník, nikdo se tím nezabývá.
Tady vidíme krásný příklad toho, jak u nás funguje dvojí metr. Civilní občan si musí dávat pozor na každé slovo, zatímco plukovníci a generálové mohou beztrestně vyhrožovat a vymezovat se vůči komukoliv, kdo se jim nelíbí.
Plukovníci se utrhli ze řetězu
Zelinka ovšem není jediný, kdo má pocit, že patří mezi novou politickou aristokracii. Celý tento jev je součástí širšího trendu, kdy si vojenské špičky uzurpují stále větší vliv a přestávají respektovat základní pravidla demokratické společnosti.
Dalším skvělým příkladem je plukovník Foltýn, který se jako vládní „strategický komunikátor“ rozhodl, že nebude plýtvat energií na argumenty a rovnou označí občany jiného smýšlení za „svině“. To je skutečně úroveň hodná vysokého státního úředníka!
A co teprve náčelník generálního štábu Armády ČR? Ten se podle všeho rozhodl vrátit k těm nejprimitivnějším způsobům komunikace a vzkázal poslanci Pavlu Růžičkovi: „Rozbiju ti držku a rozšlapu ksicht.“ Ano, to je skutečný výrok armádního velitele v civilizované demokratické zemi ve 21. století.
Když se k tomu přidají prezident Petr Pavel, šéf BIS Koudelka a další „vojensko-bezpečnostní elita“, která se stále hlasitěji zapojuje do politického dění a snaží se ovládat veřejnou debatu, začíná to připomínat něco velmi nebezpečného.
Vrací se junta?
Někteří komentátoři, jako například Petr Holec, začínají mluvit otevřeně o „militarizované juntě“, která si v Česku uzurpuje stále větší moc. A není se čemu divit. Prezident je generál, armádní důstojníci a bezpečnostní složky si zvykají na to, že si mohou diktovat podmínky a civilní politici se jim bojí postavit.
Podle Holece jsme v období, kdy se „buzerplac“ znovu stává centrem moci. Od roku 1948 do 1989 jsme tu měli vojenskou a bezpečnostní nadvládu – a jak to dopadlo, víme všichni. Dnes se do podobné situace dostáváme znovu, jen pod jinou fasádou.
O co vlastně této nové vojenské kastě jde? Chce jen větší vliv? Nebo se připravuje na to, že jednoho dne „převezme odpovědnost“ úplně? Když armádní velitelé veřejně vyhrožují, označují občany za nepřátele a politicky se vyhraňují proti komukoliv, kdo se jim nelíbí, je to nebezpečný signál.
Čas vrátit moc civilistům
Zásadní otázka zní: Jak dlouho si tohle ještě necháme líbit?
Jak dlouho budeme tolerovat, že se armádní důstojníci chovají jako politická kasta, která nemá nad sebou žádnou kontrolu?
V normální demokracii platí základní pravidlo: Armáda je podřízena civilnímu vedení. Jenže jak ukazují poslední události, někteří plukovníci a generálové to vidí jinak. Mají dojem, že oni jsou nadřazení politické reprezentaci i obyčejným občanům.
Není to náhoda. Dlouho se nám říkalo, že armáda je neutrální a loajální. Jenže dnes už vidíme, že někteří její představitelé mají úplně jiné ambice. A pokud se tomu včas nepostavíme, může být brzy pozdě.
Demokracie znamená, že o věcech rozhodují občané a jejich volení zástupci – ne plukovníci s pistolemi a generálové s pěstmi. Je na čase, aby se armáda vrátila zpět tam, kam patří: do kasáren.
Armáda České republiky, Junta v Česku, Politizace armády, Ivo Zelinka, BIS Koudelka