Jsme ve válce? Jan Schneider odhaluje bezpečnostní hrozby!
V pořadu Jany Bobošíkové "Aby bylo jasno" proběhl živý stream s bezpečnostním analytikem Janem Schneiderem s názvem "Jsme ve válce", ve kterém se diskutovaly palčivé otázky bezpečnostní politiky a obrany. Úvodem moderátorka přivítala diváky a zdůraznila, že situace ve světě se mění každou hodinou a současné změny mohou rozhodnout o budoucnosti Evropy i celého světa.
Zmínila válku na Ukrajině, přezbrojování Evropy, rostoucí vojenské výdaje a tlak na nové geopolitické rozložení sil, ale také vnitřní politické otřesy, jako je zatčení stoletého generála v Rumunsku, a otázky národní suverenity spojená s vlivem nadnárodního byznysu a politického lobbingu. Byly položeny zásadní otázky ohledně schopnosti Evropy vojensky stát na vlastních nohou, ochoty jejích občanů bojovat, a o hranici mezi bezpečnostními zájmy a tvrdým politickým byznysem se zbraněmi. Moderátorka avizovala, že by mohly zaznít překvapivé, děsivé, či rozzuřující, ale každopádně kvalifikované odpovědi.
V úvodní části pořadu se Jan Schneider vyjádřil k několika aktuálním událostem. Kriticky se postavil ke zvýšení platů politiků o 7 % tento týden v době ekonomické nejistoty a rostoucí chudoby a bezdomovectví. Citoval slova Marka Bendy, který uvedl, že půjde o test v disciplíně a bude dělat vše pro získání 101 hlasů, a zmínil jeho výrok o možné ztrátě kontroly nad sněmovnou před volbami. Schneider to vnímá jako odtržení od reality, surovost a aroganci politiků, kteří se zapletli do svých vnitřních svárů a nemají ohled na lidi, přičemž se zdá, že Mareček Benda s nimi manipuluje ohledně kandidátek. Na poznámku moderátorky o tom, jak se tvrzení o 101 hlasech slučuje s neustálým obviňováním poslanců ANO z poslušnosti Babišovi, Schneider uvedl, že to mají nařízené říkat, a připomíná mu to scénu z Monty Pythonu, kde všichni sborem tvrdí, že jsou jedinečné osobnosti a že opoziční poslanci nejsou schopni pozitivní argumentace. Dále kritizoval zvýšení poplatků za televizi a rozhlas, které budou muset platit i ti, co nemají přijímač, ale například počítač nebo chytrý telefon, a to v kontrastu s informací, že jeden z propuštěných pracovníků České televize odešel s odstupným 1 milion 700 000 Kč. Podle Schneidera si tak lidé mají uvědomit nepoměr mezi nepatrným zvýšením poplatků na jejich straně a miliony a miliardami na straně instituce, přičemž toto podle něj nahrává stranám SPD a ANO, které deklarují snahu o sloučení těchto veřejnoprávních institucí.
Další diskutovanou událostí byla kandidatura Jana Lipavského za ODS do poslanecké sněmovny v Praze. Schneiderovi se zdá zvláštní, že ODS se bez něj neobejde, a Lipavského označil za "špunt do každé flašky". Následně se pořad věnoval dvouletému výročí inaugurace prezidenta Petra Pavla. Schneider kritizoval jeho nedávné setkání s "velmi podezřelými lidmi kolem toho obchodu s drony a vydávání diplomatických pasů" bez přítomnosti ministryně obrany Černochové, což označil za tragické a prokazující, že tam prezident nemá co dělat. Zmínil také jeho udělení milosti výrobcům konopných mastí, což považuje za malou náplast na hanbu justice, a jeho výroky v rámci diplomacie, kdy nazval kandidáta na prezidenta "odpornou bytostí", což je podle Schneidera přinejmenším nešťastné a velice nekompetentní.
V souvislosti s bezpečností se hovořilo o americké investiční skupině Serberu s Capital management, v jejímž vedení figurují bývalí důstojníci CIA, která usilovala o koupi české strojírenské firmy PBS Velká Bíteš, vyrábějící mimo jiné proudové motory a spolupracující s Lockheed Martin na komponentech pro F35. Schneider, který oba pány z této skupiny zná, nepředpokládá, že by šlo v první řadě o oslabení obranyschopnosti, ale spíše o byznys, který by mohl být kvalifikovanější než aktivity Tomáše Pojara. Nicméně upozornil, že známe pouze střípeček informací, což ztěžuje komplexní posouzení bezpečnostních rizik, ačkoliv nevylučuje, že by vstup zahraničního investora mohl firmě přinést lepší perspektivy vzhledem k obchodu s USA. Dále byla zmíněna situace v Rumunsku a zatčení 101letého generálmajora ve výslužbě Radu Theodora v souvislosti s údajným pokusem o státní převrat organizovaný proruskou skupinou s vojenskou strukturou, která plánovala vystoupení z NATO, změnu názvu státu, hymny, vlajky, rozpuštění politických stran a zrušení ústavy. Schneider se k této zprávě vyjádřil s ironií a poukázal na to, že takové panické kroky naznačují strach a nedostatek kontroly v systému. Zmínil také historický požadavek neutrality v Československu v roce 1968, iniciovaný důstojníky vojenské akademie, který mohl vadit oběma velmocem, a jeho možnou paralelu s aktuálními snahami o neutralitu v některých zemích.
Přesun k Ukrajině přinesl diskusi o návrhu zákona o vojenské registraci teenagerů už od 14 let. Data o školácích by shromažďovaly školy, technické školy a vysoké školy, přičemž třídní učitelé by spolupracovali s vojenskými komisaři na hodnocení fyzické zdatnosti studentů. Zároveň se plánuje návrat zdravotních záznamů dětí do vzdělávacích institucí. Schneider to přirovnal k Hitlerjugend a vnímá to jako totální militarizaci společnosti a signál o úzkých možnostech režimu, který tím možná signalizuje svůj brzký konec. Negativně se vyjádřil i k oddělování databází a ochraně dat, která by tímto krokem byla narušena, a navrhuje, aby se přehled bojeschopného obyvatelstva začal u nejvyšších ústavních činitelů a jejich dospělých příbuzných, neboť ti jsou od branné povinnosti oproštěni. V souvislosti s rusko-ukrajinským konfliktem se probírala hrozba sankcí Donalda Trumpa vůči Rusku a přerušení dodávek zbraní na Ukrajinu. Schneider je skeptický ohledně účinnosti dalších sankcí, protože Spojené státy s Ruskem obchodují, zatímco Evropská unie se o výhody z tohoto obchodu připravuje. Domnívá se, že klíčový zlom může spočívat v zastavení dodávek zpravodajských informací Ukrajině, což vedlo ke zvýšenému provozu průzkumných letadel. Podle něj si Ukrajina bude muset uvědomit, že každý další den přichází o území a nerostné suroviny, o kterých pak Trump bude jednat s Ruskem, nikoliv s Ukrajinou. Moderátorka v této souvislosti udělala lingvistickou poznámku ohledně přejímání anglického slova "minerals" místo českých "nerostů". Schneider s ní souhlasil a dodal, že přejímání anglických slov je děsivé, ale v tomto případě je k sobě tolerantní vzhledem ke svému původu z Karlových Varů a zvyku na "minerálku".
Diskutována byla také role Evropy v tomto konfliktu, přičemž Schneider zdůraznil velice výraznou a negativní roli Velké Británie, která podle něj již 100 let vede proti Rusku skrytou válku. Americko-ruský spor vnímá spíše jako obchodní válku, zatímco militantní aspekt přičítá frustraci Británie ze ztráty impéria a její snaze získat zpět vliv. V této souvislosti kritizoval neefektivní vynakládání zvýšených výdajů na obranu bez analýzy hrozeb a rizik a označil nákup F35 za "zločin století". Zmínil také prudký obrat v rétorice české vlády a ministryně obrany Jany Černochové ohledně jednání s Vladimírem Putinem. Schneider to vnímá jako slučování neslučitelného, projev bezzásadovosti a maření času. Poukázal na oslabení role Evropské unie v potenciálních jednáních, o kterých ministryně Černochová uvedla, že by je mohli vést lídři Francie a Velké Británie. Schneider připomněl výrok Henryho Kissingera, že neví, komu v Evropě zavolat, a zmínil, že ani lídři Francie a Británie nemají mandát jednat za celou Evropu. Jako stabilizující prvek s hlubokými kořeny a historickou zkušeností zmínil Čínu. K otázce suverenity uvedl, že teoreticky je možné dát pravomoc k jednání premiérům cizích zemí, ale prakticky se nemusí nic stát, a poukázal na neschopnost EU dohodnout se na společných opatřeních, například ohledně evropské armády a velitelského jazyka. Evropa podle něj není schopna budovat samostatnou obranu bez klíčových dodávek USA kvůli závislosti na amerických komponentech, které jsou softwarově blokovány a odblokovány ze Spojených států, což připomíná brežněvovskou teorii omezené suverenity. Zmínil také složitost článku 5 NATO a ustanovení článku 42 Smlouvy o EU (Lisabonské smlouvy) o vojenské pomoci, které je podle něj horší než článek 5 NATO. K ochotě Evropanů bojovat za svou zemi vyjádřil skepsi a zdůraznil, že lidé budou motivováni bránit vlast, pokud si budou jisti, že nebudou zneužiti k misijním výpravám.
V dalším bloku se hovořilo o předložení sektorové studie k ekonomickému významu obranného průmyslu České republiky soukromou konzultační firmou Ernst & Young na řádné schůzi hospodářského výboru poslanecké sněmovny, a to na zakázku Hospodářské komory České republiky. Schneider to vnímá jako obcházení standardního postupu přes vládu a poukazuje na lobbismus a prosazování zájmů zahraničního kapitálu bez transparentního deklarování, neboť by předkladatelé měli mít na zádech napsáno, že jsou agenty zahraničního kapitálu. Doporučil posluchačům poslech záznamu vystoupení Hany Lipovské k této věci, kterou označil za velice kvalifikovanou a srozumitelnou.
V závěru pořadu Jan Schneider doporučil knihu "Židovské zlato, Švýcaři a smrt" od švýcarského právníka Jeana Zieglera, aby lidé lépe pochopili mechanismy sledování peněz a skryté agendy. Uvedl děsivou kauzu týkající se polského znárodněného majetku a spících kont zavražděných polských občanů ve švýcarských bankách, kde švýcarská vláda přiměla banky uvolnit tyto prostředky pro Polsko, ale neposkytla informace o majitelích kont, takže Polsko nemohlo odškodnit pozůstalé, a nakonec z těchto peněz byly odškodněni švýcarští restituenti. Zmínil také perzekuci švýcarského občana, který odhalil likvidaci archivů švýcarských bank týkajících se těchto kont, a jeho následné získání politického azylu v USA.
V části s dotazy diváků se pan Radim Svidr ptal na úroveň občanské a diplomatické úrovně, na což Schneider odpověděl, že úroveň zahraniční politiky je tragická a postrádá noblesu, kterou měli například Jiří Dienstbier a Jaroslav Šedivý. Pan Josef Walter se ptal, proč lidé v roce 1989 vyšli do ulic za banány a toaletní papír a nyní jsou pasivní, na což Schneider odpověděl, že si myslí, že stačí málo a lidé se naštvou, neboť ekonomická situace a politická arogance plní pohár trpělivosti. Paní Skalíková vyjádřila, že slovo demokracie pro ni začíná být zprofanované, s čímž Schneider souhlasil a připomněl čínskou školu jmen, která se snažila vrátit slovům původní význam. Pan Hubáček se ptal, zda Rusové nechají Oděsu Ukrajincům, na což Schneider odpověděl, že přístup k Černému moři asi zůstane odkryt, ale nevylučuje diplomatickou cestu a možný plebiscit v Oděse. Pan Leveda vyzval k delšímu vysílání. Moderátorka uvedla, že Robert Fico neblokoval pomoc Ukrajině, protože byl vyslyšen jeho požadavek ohledně tranzitu plynu, ale Viktor Orbán využil svého práva veta. Pan Jarda Kroncelský se ptal, jak se katolictví Marka Rubia projeví v jeho zahraniční politice, na což Schneider odpověděl, že si nemyslí, že by promítal své náboženství do politiky a že to může být příjemná změna. Moderátorka zmínila, že Rubio měl na čele popeleční křížek, což není u amerických politiků obvyklé. Schneiderovi náboženské symboly nevadí a je pro svobodné projevování náboženství. Pan Karel Novotný se ptal na vysoké odstupné v České televizi, přičemž se spekulovalo o odchodu Nory Fridrichové. Schneider odpověděl, že kdyby byl Norou Fridrichovou, tak do ČT nastupuje a odchází každý rok. Moderátorka dodala, že nevíme jistě, o koho šlo, a že platy ve veřejnoprávních médiích by měly být transparentní. Pan Jindřich Kubík se ptal na jednotu opozice, na což Schneider odpověděl, že s tímto pohledem naprosto souhlasí, ale je skeptický ohledně spolupráce se sociální demokracií. Poslední dotaz od pana Pavla Smetany se týkal objektivity oslav 80. výročí konce druhé světové války, na což Schneider odpověděl, že to bude hrozně zajímavé v Moskvě, a myslí si, že Trump to zhodnotí korektněji než rozštěpená a hysterická Evropa.
Celý rozhovor můžete shlédnout zde
