Hrozí Česku rumunský scénář?
V posledních letech se ukazuje, že demokracie není zdaleka tak pevná, jak se zdálo. Přímým důkazem je Rumunsko, kde se cestou ústavního soudu podařilo obejít vůli voličů a odstranit nevhodného kandidáta. Česká republika by si neměla dělat iluze, že je proti podobnému vývoji imunní – naopak. Nedávná slova předsedy Ústavního soudu Josefa Baxy, stejně jako předchozí zásahy Ústavního soudu ČR do volebního procesu, ukazují, že se otevírají dveře pro podobné scénáře. Pokud se tento trend nepodaří zastavit, může být Česká republika další na řadě.
Soudní moc jako "atomová bomba"?
Předseda Ústavního soudu Josef Baxa ve svém nedávném rozhovoru uvedl, že soudní zásah do voleb by měl být pouze krajní možností – jakousi "atomovou bombou", kterou je třeba mít, ale ne ji často používat. Tento příměr vyvolává otázku: Kdo a za jakých podmínek rozhoduje o tom, kdy tuto "bombu" odpálit? Pokud se takové zásahy stanou běžným nástrojem, pak se demokracie posouvá od rozhodování voličů směrem k technokratickým nebo soudním mechanismům, které nejsou výsledkem přímé vůle občanů.
Hrozba relativizace volebních výsledků
Předseda Ústavního soudu Josef Baxa konstatuje, že „demokracie se nemůže spoléhat pouze na volby jednou za čtyři roky. Jsou potřeba další instituce a mechanismy, které budou dohlížet na správný chod věcí.“.
Znamená to snad, že volby již nejsou považovány za základní kámen demokracie? Máme se připravit na to, že o dalším směřování země nebudou rozhodovat občané, ale nevolené instituce?
Zdravá demokracie skutečně potřebuje systém brzd a protivah, avšak problém nastává, pokud se tyto instituce stanou nástrojem k anulování či manipulaci volebních výsledků, pokud nejsou v souladu s očekáváními určitých mocenských skupin.
Příkladem budiž právě Rumunsko, kde byly prezidentské volby anulovány rozhodnutím soudu, čímž se de facto eliminovala vůle voličů. A co je na tom to nejhorší? Morální majáky, mainstreamová média o tom mlčí. V lepším případě informují o holých faktech, mlčí i Evropa, evropské instituce. Jindy tolik slov o demokracii, tady hluboké ticho.
Stát se to například v Rusku, byli bychom od rána do večera zásobováni důkazy o nedemokratičnosti režimu. Politici by volali po sankcích, média by měla hlavní téma na týdny dopředu. Ale když se totéž děje v zemi EU, ticho.
V Rumunsku se cestou Ústavního soudu "elegantně" zbavili nevhodného kandidáta. Úřady a český Ústavní soud se má z čeho inspirovat, pan Baxa jistě bude ve střehu.
ANO, hrozí Česku rumunský scénář.
Za připomenutí stojí, že Ústavní soud ČR už jednou významně zasáhl do volebního procesu a politiky, když ZRUŠIL již vypsané předčasné volby do Poslanecké sněmovny v roce 2009. Tehdy Ústavní soud zrušil ústavní zákon o zkrácení volebního období, který byl přijat po pádu vlády Mirka Topolánka. Tento zásah do demokratického procesu ukazuje, že v krajních případech mohou soudní rozhodnutí zcela změnit směr politického vývoje země.
Není tedy na místě otázka, zda se Česká republika nevydává stejnou cestou jako Rumunsko? Pokud se už jednou v minulosti podařilo zrušit vypsané volby, kde je záruka, že se podobný scénář nebude opakovat, pokud se výsledky voleb „nebudou hodit“?
Hrozí, že Ústavní soud nerozhodne správně?
Ústavní soud již v minulosti přijal rozhodnutí, která vyvolala zásadní pochybnosti o jeho nestrannosti a konzistenci. Dvakrát rozhodl ve prospěch kroků vlády, které byly považovány za problematické – snížení valorizace důchodů, které vláda neváhala označit za „nutné“, a zrušení státních příspěvků, a to i u smluv, které byly uzavřeny v minulosti. Na druhé straně, když se rozhodovalo o platech soudců, veškeré krácení platů bylo označeno za protiústavní. Tento dvojí metr vyvolává obavy, zda soud skutečně plní svou úlohu nestranného arbitra, nebo zda se spíše přiklání k ochraně určitých mocenských zájmů.
Ne na Ukrajině, ale v Rumunsku se bojuje za demokracii.
Zatímco svět s napětím sleduje situaci na Ukrajině, skutečný boj o demokracii se odehrává v Rumunsku, kde bylo soudním rozhodnutím možné eliminovat nevhodného kandidáta. Tento precedent by měl být varováním pro všechny evropské země, které si stále myslí, že demokracie stojí pouze na volbách. Pokud se soudní moc rozhodne hrát aktivní roli v určování politického směru, pak jsou samotné volby jen kulisou, jejichž výsledek lze kdykoliv zpochybnit.
Diskuse o rovnováze mezi suverenitou lidu a institucionální kontrolou je klíčová pro budoucnost demokracie. Pokud se přikloníme k modelu, kde jsou volby pouze jedním z prvků rozhodování, nikoliv jeho základním kamenem, může to vést k erozi důvěry v celý demokratický systém.
Je proto nutné neustále klást otázky: Kdo kontroluje kontrolory? A jak zabránit tomu, aby mechanismy, které měly demokracii chránit, nebyly zneužity k jejímu oslabení? Odpověď na tyto otázky rozhodne, zda bude demokracie skutečným projevem vůle lidu, nebo jen řízeným procesem, kde má poslední slovo někdo jiný než voliči.
