Historie propagandy: Je Rusko opravdu náš nepřítel?
V současnosti je Rusko prezentováno jako hlavní hrozba pro světovou stabilitu. Všude v médiích se dozvídáme o ruské agresi, o nebezpečí, které Moskva představuje pro Evropu i zbytek světa. Politici opakují, že je nutné se bránit, posilovat armády, investovat do zbrojení, podporovat spojence a jednoznačně odmítat jakékoliv jednání s Ruskem. Každý, kdo má odlišný pohled, se snadno dostane do pozice vyvrhele, který je označován za proruského agenta nebo dezinformátora. Tento způsob vedení informační kampaně ovšem není ničím novým.
Historie nám ukazuje, že propagandistická manipulace před válkou byla stejně silná už v minulosti, konkrétně před první světovou válkou a také během předválečné propagandy nacistického Německa, která se soustředila zejména na vykreslení Sovětského svazu jako hlavního nepřítele.
Vytvoření obrazu nepřítele
Tehdy (Rakousko-Uhersko, 1914): Srbové byli zobrazováni jako agresivní, nebezpeční a odpovědní za destabilizaci regionu. Ruské impérium bylo vnímáno jako jejich ochránce, který se snaží podkopat moc Rakouska-Uherska a prosadit svůj vliv na Balkáně. Po atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda byl tento narativ posílen – Srbové byli líčeni jako teroristé a Rusko jako tajný manipulátor v pozadí.
Tehdy (Nacistické Německo, 1930–1941): Sovětský svaz byl nacistickou propagandou vykreslován jako „říše bolševismu“ a hrozba pro evropskou civilizaci. Propaganda využívala obraz Ruska jako země zaostalých, „barbarských“ Slovanů, kteří ohrožují čistotu a pořádek německého světa. Nacisté vytvářeli mýtus o nevyhnutelnosti „boje proti bolševismu“, což později ospravedlnilo operaci Barbarossa – německou invazi do Sovětského svazu v roce 1941.
Dnes: Rusko je v západních médiích prezentováno jako agresor, který ohrožuje sousední státy (např. Ukrajinu) a destabilizuje mezinárodní řád. Neustále se zdůrazňuje jeho údajná hybridní válka, kybernetické útoky, dezinformační kampaně a expanzivní ambice. Jakákoliv kritika této jednostranné interpretace je potlačována, stejně jako tomu bylo před sto lety.
Ospravedlnění vojenských akcí
Tehdy (Rakousko-Uhersko, 1914): Rakousko-Uhersko ospravedlňovalo vojenské operace jako obranu proti „teroristům“ a „spiklencům“, kteří chtěli rozvrátit stabilitu říše. Srbsku byla přisuzována vina za atentát v Sarajevu, a proto byla válka prezentována jako nevyhnutelná odpověď na tento „akt agrese“.
Tehdy (Nacistické Německo, 1930–1941): Nacistická propaganda ospravedlňovala válku proti Sovětskému svazu jako „obranu Evropy před bolševismem“. Hitler zdůrazňoval, že Sovětský svaz je nepřítel, který musí být zničen, aby Evropa přežila. Nacistické noviny a plakáty líčily Rudou armádu jako hordy divokých barbarů, kteří se chystají zničit západní civilizaci.
Dnes: Západní média a vlády často zdůvodňují vojenskou podporu Ukrajině nebo sankce proti Rusku jako nezbytné kroky proti „hrozbě“ ruské agrese. Stejně jako tehdy se jakýkoliv jiný pohled, například snaha o diplomatické řešení, zesměšňuje a označuje za slabost nebo dokonce zradu demokratických hodnot.
Jednostranné informování a cenzura
Tehdy (Rakousko-Uhersko, 1914): Rakousko-uherské úřady kontrolovaly tisk, zakazovaly protimonarchistické názory a jakákoli kritika války byla potlačována. Média měla jasný úkol: podporovat loajalitu k monarchii a nenávist k nepřátelům.
Tehdy (Nacistické Německo, 1930–1945): Nacisté zavedli striktní cenzuru a propagandu pod vedením Josepha Goebbelse. Veškerá média byla podřízena státu a jakákoli opozice byla tvrdě potlačena. Sovětský svaz byl vykreslován jako nepřítel číslo jedna a jakékoli zmínky o možnosti spolupráce byly označovány za zradu.
Dnes: V některých zemích jsou ruská média blokována a narativy, které nesouzní s mainstreamovou politikou, jsou označovány za „dezinformace“. Alternativní pohledy jsou často diskreditovány a jejich autoři jsou veřejně pranýřováni. Velké technologické společnosti aktivně mažou obsah, který neodpovídá oficiálnímu postoji.
Dějiny se opakují, ale poučíme se?
Nepřipadá Vám ta podobnost čistě "náhodná"? Historie se zdá být plná vzorců, které se opakují s děsivou přesností. Každá doba potřebuje svého nepřítele, aby mohla ospravedlnit politiku strachu, vojenské výdaje a potlačování jiných názorů. Stačí se podívat na dějiny:
- Před první světovou válkou: Srbové a Rusko jako destabilizátoři Evropy – výsledek? Totální válka.
- Před druhou světovou válkou: Sovětský svaz jako „rudá hrozba“, proti které se musí Evropa sjednotit – výsledek? Operace Barbarossa a smrt milionů lidí.
- Studená válka: USA vs. SSSR – obě strany vedly masivní propagandistické kampaně, démonizovaly protivníka a ospravedlňovaly zbrojení.
- Dnes: Rusko jako nepřítel číslo jedna, proti kterému je třeba bojovat sankcemi, zbrojením a informační válkou. Je otázka času kdy se přejde do horké fáze války. Následky?
Historie se neopakuje úplně stejně, ale vzorce zůstávají: vytvořit nepřítele, vyvolat strach, sjednotit společnost proti „hrozbě“ a umlčet ty, kdo se ptají, zda je všechno tak černobílé. Skutečně je to jen náhoda, nebo mechanismus, který se osvědčil už mnohokrát?
Dnes se dějiny znovu opakují. Nepřítel je určen, všechny informace jsou přizpůsobeny tak, aby ospravedlnily vojenské kroky a potlačily jakoukoli alternativu. V roce 1914 propaganda vedla k destrukci Evropy. V roce 1941 propaganda ospravedlnila genocidní válku proti Sovětskému svazu. Pokud se neponaučíme, může se historie opakovat ještě tragicky.
