Evropa na rozcestí: Green Deal nebo zbrojení
Evropská unie se rozhodla zbrojit, čímž se dostává do rozporu se svou vlastní environmentální politikou. Na jedné straně razí politiku přísných ekologických pravidel a uhlíkové neutrality, na druhé straně chce zbrojit a vyvolat vojenský konflikt s Ruskem. Tyto dva cíle jsou spolu neslučitelné. Sice zaznívají hlasy, že buďto Green Deal, nebo zbrojení, Evropská komise si však neochvějně stojí jak za Green Dealem, tak za zbrojením. Oba dva cíle jsou však špatné – jak Green Deal, tak masivní zbrojení.
Jak by vypadala třetí světová válka, pokud by musela splňovat veškeré ekologické normy a zásady Green Dealu? Pojďme se podívat na futuristický scénář ekologické války.
Zbraně: zelené, ale smrtící
Tradiční zbraně, spalující fosilní paliva a produkující škodlivé emise, by byly nepřípustné. Bojové jednotky by používaly:
- Elektrická obrněná vozidla a tanky – s pohonem na baterie nebo vodík, aby splnily emisní normy.
- Solárně poháněné drony – vybavené ekologicky přívětivou municí, například recyklovatelnými střelami nebo projektily vyrobenými z biologicky rozložitelných materiálů.
- Letadla, stíhačky a bombardéry na elektrický pohon – poháněné solární energií a vodíkovými články, což by eliminovalo produkci emisí a závislost na fosilních palivech.
- Laserové a elektromagnetické zbraně – minimalizující fyzický odpad a nahrazující klasickou munici, čímž by se snížila kontaminace bojiště.
- Biologické a kybernetické útoky – namísto konvenčních bojů by se využívaly sofistikované kybernetické útoky na infrastrukturu nepřítele nebo neletální biologické zbraně upravující ekosystém v zájmu obrany.
- Ekologické granáty – vyrobené z biologicky rozložitelných materiálů, které by po výbuchu minimalizovaly kontaminaci a zanechávaly co nejmenší ekologickou stopu.
Válčiště: přísné ekologické standardy
Podle zásad Green Dealu by válčení mělo co nejméně narušovat životní prostředí. To by znamenalo:
- Zákaz ničení lesů a přírodních rezervací – bitvy by se musely odehrávat pouze na přísně vymezených prostorech, které byly schváleny jako „vojenské ekologické zóny“.
- Recyklace vojenského odpadu – zničená technika by byla okamžitě demontována a recyklována, aby minimalizovala ekologickou stopu.
- Zákaz jaderných zbraní – radioaktivní znečištění je v rozporu s ekologickými cíli, takže by se bojovalo pouze pomocí „čistých“ technologií.
- Omezení hluku a světelného znečištění – vojenské operace by byly regulovány tak, aby neohrožovaly biodiverzitu nočního života.
- Vybavení bojiště nabíjecími místy – k zajištění nepřetržitého provozu elektrických vojenských vozidel by byla bojiště pokryta strategicky rozmístěnými solárními a větrnými dobíjecími stanicemi.
- Problém ruské techniky – pokud by se válčiště změnilo a posunulo směrem do Evropské unie, ruské tanky by měly problém, protože nesplňují normu Euro 7, podobně jako další vojenská technika ruské armády, která by nesplnila přísné ekologické standardy platné v EU.
Dopad na společnost a ekonomiku
Tento přístup by si vyžádal obrovské investice do vývoje ekologicky šetrných zbraní a infrastruktury. Výroba munice a zbraní by byla plně udržitelná a založená na obnovitelných zdrojích. Každá vojenská operace by podléhala environmentálním studiím a musela by být schválena institucemi dohlížejícími na splnění uhlíkové neutrality.
Může být válka skutečně ekologická?
I když je tento scénář z velké části satirický, ukazuje absurditu současného evropského směřování. Na jedné straně se Evropa snaží o uhlíkovou neutralitu a zákaz spalovacích motorů, na druhé straně plánuje masivní investice do armády a potenciální válečné konflikty. Tyto dva cíle jsou neslučitelné a jejich souběžné prosazování vytváří hluboký rozpor v politice EU.
Oba dva cíle – jak Green Deal, tak masivní zbrojení – jsou chybné a vedou Evropu do slepé uličky.
