100 let od Orlovské stávky
Orlová si připomněla tragické události z roku 1925, kdy četníci stříleli do protestujících. Zemřeli dva horníci, dělnice a tříměsíční dítě.
V pátek 4. dubna 2025 si Orlová připomněla 100. výročí Orlovské stávky, tragické události, která si vyžádala čtyři lidské životy a navždy se zapsala do dějin města. Pietní akt proběhl u památníku obětem stávky v Orlové-Městě, nedaleko zastávky na Starém náměstí.
Dopoledne se zde sešli zástupci města, zastupitelé, delegace škol, státního podniku DIAMO, různých organizací i zástupci KSČM, aby společně položili květiny a uctili památku obětí stávky z roku 1925.
Přesně před sto lety zaplnili orlovské náměstí horníci, dělnice i obyčejní občané, kteří toužili po lepším životě, důstojných mzdách a spravedlivých pracovních podmínkách. Situace v regionu byla napjatá a protestní shromáždění mělo být pokojným projevem nesouhlasu. Přesto došlo k zásahu četnictva, které mělo dav rozehnat. Výstřely, které měly působit jako varování, však skončily tragédií.
Při střelbě padly čtyři oběti – horníci Pavel Heřík a Jan Valovič, dělnice Marie Petrová a tříměsíční chlapec Jindřich Pfeffer, který byl zastřelen v náručí své matky přes otevřené okno blízkého domu.
Pietního aktu se zúčastnila i starostka města Lenka Brzyszkowská, která ve svém krátkém projevu připomněla, jak důležité je nezapomínat na oběti minulosti a chránit demokratické hodnoty, které byly tehdy tak draze vykoupeny.
Během pietního aktu zazněly i výpovědi účastníků:
„Znamená to pro mě hodně, i když tady chodím každý rok. Je to připomínka hlavně pro současné lidi, kteří neví, co tehdy znamenala hospodářská krize a jak vypadala skutečná bída,“ uvedl jeden z účastníků.
„Letos je to přesně 100 let. Mrzí mě, že mladí lidé na takové akce příliš nechodí. Chybí jim vědomí toho, že nic nebylo zadarmo a že vše, co máme dnes, bylo vybojováno generacemi před námi,“ doplnila další respondentka.
„Jak jsem říkal i ve svém projevu – to, za co lidé tehdy bojovali, je stále aktuální. I dnes je potřeba stát za právy pracujících, i když jinými prostředky,“ zaznělo od dalšího účastníka.
„Moje babička se tehdy demonstrace účastnila. Byla napadena, když četníci rozháněli dav. Utíkala až do kolonie v Porubě a nakonec dostala přes záda pažbou. I když jsem tehdy ještě nebyl na světě, tuhle vzpomínku si nesu dál,“ sdílel starší muž svou rodinnou zkušenost.
Přestože šlo o událost, která se odehrála před sto lety, její odkaz zůstává živý. Připomíná, jak důležitá je solidarita, sociální spravedlnost a odvaha postavit se bezpráví — tehdy i dnes.
