Řekl, co si myslí – a teď sedí na lavici obžalovaných. Padne za názor?

Začal soudní proces se Štefanem Harabinem – bývalým předsedou Nejvyššího soudu SR a ministrem spravedlnosti. Obvinění? Hanobení národa a schvalování trestného činu. Realita? Pokus ztrestat člověka za to, že si dovolil říct nepohodlný názor.

Harabin se nikdy netajil svými postoje k rusko-ukrajinskému konfliktu. Ve veřejném prostoru vyjádřil podporu politickému narativu, že ruská intervence je reakcí na dlouhodobé provokace a ideologické pronásledování obyvatel Donbasu. Je to názor, se kterým nemusíme souhlasit – ale v právním státě musí být dovoleno ho vyslovit. Jinak už nejsme v demokracii, ale ve státem řízené ideologické zóně, kde je pravda určována podle geopolitických potřeb.

Soudní síň jako divadlo moci

Je alarmující, že se trestní stíhání odehrává právě kvůli výrokům na sociální síti. V situaci, kdy politici běžně používají tvrdý jazyk a veřejné instituce si přivlastňují morální autoritu v mezinárodních otázkách, působí stíhání Harabina jako selektivní justiční pomsta.

Harabin má pravdu, když tvrdí, že označit Rusko za agresora není úkolem slovenského prokurátora. To je věc mezinárodního práva, Bezpečnostní rady OSN nebo mezinárodních soudů. Jestliže státní orgány začnou rozhodovat o tom, co je pravda a co lež v komplexním geopolitickém konfliktu, a podle toho kriminalizovat občany, vstupujeme do nebezpečné éry státní propagandy.

Zločin názoru?

To, že Harabin napsal, že by jednal jako Putin, nelze automaticky považovat za schvalování válečných zločinů. Šlo o politický komentář, nikoliv výzvu k násilí. Obvinění, která proti němu stojí, jsou velmi vágní a opírají se především o emocionální a ideologickou interpretaci jeho slov.

To, že byl proces několikrát odkládán, že se původně předával jinému soudu a že proti samotné obžalobě existuje řada pochybností, jen ukazuje, jak křehký je její právní základ. I to Harabin správně označil: „Obžaloba stojí na vodě.“

Komu vadí Harabin?

Harabin říká nahlas to, co si velká část veřejnosti myslí – že slovenský stát, podobně jako jiné evropské státy, přejímá ideologii Západu bez reflexe a bez kritiky. Kritika EU, USA, NATO či ukrajinského režimu se stává nepřípustnou, a každý, kdo se odchýlí od oficiální linie, je automaticky nálepkován jako „dezolát“, „dezinformátor“ nebo „proruský troll“.

Tento proces má zastrašující účinek. Má být výstrahou pro každého, kdo by si dovolil mluvit jinak než povoleným jazykem. Ale právě proto je třeba se Harabina – bez ohledu na to, zda s ním ve všem souhlasíme – zastat. Protože dnes je to Harabin. Zítra to může být kdokoli z nás.

Nejde jen o Harabina. Jde o to, zda má slovenská společnost odvahu zachovat prostor pro pluralitu názorů. Jde o to, zda bude svoboda slova skutečná, nebo jen „povolená“. Tento proces není jen právní – je hluboce politický a hodnotový.

A pokud skončí rozsudkem vinen za slova, pak to nebude rozsudek nad Harabinem. Bude to rozsudek nad slovenskou demokracií.